Čarovné flamenco v podání Carlose Piñany

První programové osvěžení z oblasti world music přineslo vyvrcholení třetího víkendu festivalu v podobě flamencového večera se španělským kytaristou Carlosem Piñanou a jeho skupinou, který se uskutečnil dne 30. července v Pivovarské zahradě. Plnokrevný dojem ze španělského koktejlu vášní lehce přitlumilo deštivé a chladné počasí, avšak kdo se povznesl nad povětrnostní rozmary, ten pocítil náruživost této andaluské subkultury v plné šíři i hloubce. Na programu večera byla jedinečná kompozice přímo od hlavního interpreta, Carlose Piñany, Body & Soul, tedy Tělo a duše.

S Carlosem Piñanou jsme uskutečnili krátké interview:

Jaké zážitky si odnášíte z dnešního koncertu a z návštěvy Českého Krumlova?

„Koncert byl úžasný, hlavně publikum. Lidé celou dobu seděli a sledovali program v takových náročných podmínkách, bylo to úžasné, že zhlédli celý koncert v dešti. To by se například ve Španělsku nikdy nestalo! A tady, v Českém Krumlově – vydrželi. Trochu jsem se bál, že bude zdejší publikum chladné, ale stal se opak. Dostalo se nám opravdu vřelého přijetí, diváci nám dodávali teplo, které nám počasí nedopřálo. Všechno se povedlo, atmosféra, publikum, organizační stránka, jídlo... a krásné město, zámek, řeka. Jsem rád, že jsem tu mohl vystoupit.“

Byl jste již někdy v České republice, máte představu o české hudbě?

"Doposud jsem v České republice nikdy nebyl, ale řadu věcí o této zemi a jejím hudebním bohatství jsem slyšel, i když jsem zatím bez přímé zkušenosti. Už dlouho dobu jsem se ale na návštěvu České republiky těšil. Dnešní koncert byl mým prvním představením a jsem opravdu rád, že jsem mohl sdílet pódium s takovými osobnostmi, jaké se na tomto festivalu představují nejen na letošním ročníku."

Z Vaší biografii se dozvídáme, že pocházíte z rodiny s bohatou flamencovou tradicí…

"V rámci flamencové kultury existuje specifický styl, který se nazývá “Cantes de las Minas” (hornické písně), ty jsou spjaté s osobou mého otce, který byl jejich nositelem a dědicem. Z tohoto důvodu hraje můj rod ve flamencové historii velice důležitou roli. Mám dva bratry, které se také věnují flamencu. Jednoho jste dnes viděli a slyšeli, zpěváka Curru, a vedle toho můj bratr José hraje stejně jako já na kytaru. S naším uměním se snažíme uchovat tradice v soudobém kontextu flamenca, ale rovněž s vlastním vkladem. Tím mám na mysli, že v rámci vývoje se tato kultura dostává pod tlak jiných stylů jako je jazz, blues a klasická hudba."

Ano, vnášíte nové perspektivy do tradičního čistého flamenca. Co je podle Vás klíčové z hlediska toho konceptu? Jak vytvářet nové kompozice tak, aby ctily tradici a současně byly atraktivní pro soudobé publikum, bez toho aby sklouzly k povrchní efektnosti, jak si mnohdy dnešní posluchač žádá?

"Velmi důležitým momentem je schopnost žít s tradicí a modernitou současně, hrát na kytaru v soudobém kontextu, v souladu s dobou, ve které žijeme, ale současně s myšlenkou na tradiční základ, to je tajemství flamenca. Aby člověk mohl komponovat, nejprve musí znát tradici, z níž posléze musí vycházet i punc vlastní tvorby a osobitý skladební jazyk, který je v souladu s kánony flamencové historie. Je důležité hrát s umělci, kteří se věnují klasické hudbě, jazzu a jiným stylům. Od nich čerpáte myšlenky, které se dají přeložit do flamenca, je to magický a fascinující zážitek. To je všechno, co musíte udělat, ostatní vyplyne zcela přirozeně."

Jaké jsou Vaše nejbližší plány?

"Právě si užívám svou novou nahrávku Manos Libres a hodlám dokončit projekt pro kytaru a symfonický orchestr, který je již v běhu, a take pracuji na notovém souboru pro kytaru “Cantes de las Minas“."

Reflexi koncertu najdete na www.festivalkrumlov.cz

MHF Český Krumlov je jedním z nejkrásnějších festivalů...

Václav Hudeček po svém vystoupení na festivalu dne 29. července uvedl:

„Děkuji Jaromíru Boháčovi a organizačnímu týmu za tento úžasný festival, který s mou ženou zbožňujeme, a pakliže nám to čas dovolí, jezdíme alespoň na některý z koncertů. Je to festival, který se přesně hodí do tohoto krásného města. Města v tuto dobu žije festivalem a stejně tak festival žije tímto městem, je to nádherná symbióza a pro každého je čest tady hrát. Festival vydržel všechny nesnáze, například povodně, a dnes je to jeden z nejkrásnějších festivalů nejen tady u nás, ale i ve světě. Je laskavý, zábavný, vícežánrový. A pokud se koná koncert, který není z oblasti tzv. vážné hudby, je jeho úroveň velmi vysoká, srovnatelná s vážnou hudbou. Je těžké hledat kvalitní interprety a krumlovskému festivalu se to vždy daří. Mám radost, že agentura Auviex od tohoto roku také přebírá organizační záležitosti mého festivalu Svátky hudby, který každoročně probíhá v prostorách barokního kostela Šimona a Judy v Praze.“

A dále jsme se ho zeptali: Jaké dojmy si odnášíte z dnešního koncertu? 

„Jsem rád, že jsem dostal nabídku k účinkování na jubilejním 20. ročníku MHF a že jsem mohl přizvat mladé houslisty, mé nejúspěšnější absolventy Akademie v Luhačovicích. Jsem rád, že to tak dobře dopadlo, děti hrály skvěle a publikum bylo senzační – noblesní a distingované. Jsem rád i za tip na mladičkou rakouskou houslistku Marii Isabel Kropfich, velmi milou a hlavně talentovanou dívenku. Původně jsme počítali, že s námi bude hrát koncertní mistr komorního orchestru, ale myslím, že to byla dobrá kombinace – dva skvělí čeští kluci, talentovaná Rakušanka a já, skoro důchodce...“

Jak se Vám hraje s Vašimi žáky?

„Senzačně. Jan Mráček a Josef Špaček jsou hotoví houslisti, už jim vlastně nemám co víc jako pedagog říkat. Udělali velký kus práce, mají za sebou vítězství ve velkých mezinárodních houslových soutěžích a bude-li jim přát zdraví, jsou na začátku světové houslové kariéry. Hrát s nimi je jako hrát s renomovaným virtuózem, protože už mají všechny atributy velkého houslového mistra.“

Jaký máte vztah k Českému Krumlovu?

„Je jen několik takových měst, kam se rád kdykoli vrátím – Český Krumlov, Benátky, Florencie, Siena, San Gimignano. Jsou to úžasná, lidmi vytvořená místa na zeměkouli. V Českém Krumlově už je jen pár věcí, které se musí opravit, a brzy bude místem, kam se bude jezdit dívat celý svět.“

Jaké jsou Vaše další plány?

„Teď odjíždím do Luhačovic, kde zkouším s Komorním orchestrem Moravské filharmonie, koncert bude před zahájením Akademie v nově zrekonstruovaném zámku v Bojkovicích – majitel zámku zde chce zavést tradici koncertů před zahájením Akademie. V pondělí 1. srpna začíná 15. ročník Akademie, kde zahrajeme stejný program jako dnes v Krumlově, s Josefem Špačkem a Janem Mráčkem, jen bez Marie Isabel Kropfich, místo ní si s námi zahraje koncertní mistr orchestru. Akademie trvá dva týdny, na němž plánujeme několik koncertů, pak mě čeká několik menších festiválků po Čechách a v Německu a poslední víkend v srpnu víkendový festival v Moravských Budějovicích, tam si zahrajeme opět tentýž program jako v Krumlově, tentokrát se sourozenci Matějákovými.“

Hudečkovi mladí přátelé po koncertu uvedli:

Marie Isabel Kropfich:

„Bylo to fantastické hrát s panem Hudečkem. Jsem ráda, že mě festival oslovil a že jsem si mohla zahrát v tak nádherném městě a v krásném sále Zámecké jízdárny.“

Jan Mráček:

„Dojem mám naprosto velkolepý – byl plný sál a to je vždycky radost, když je vidět, že lidé mají zájem poslouchat vážnou muziku. To se ostatně na tak prestižním festivalu dalo očekávat. Pana Hudečka znám od dětství, protože je to spolužák mého otce, ale blíže se známe od mých dvanácti let, kdy jsem poprvé přijel na letní kurzy do Luhačovic. On mi shodou okolností v těch dvanácti letech půjčil nástroj z dílny Karla Vávry, který jsem později, v šestnácti letech, na těchto kurzech vyhrál.“

Josef Špaček:

„Z koncertu mám velmi dobrý dojem, po koncertě je mi vždycky dobře, když ze mě spadne napětí a povolí ty zdravé nervy. K panu Hudečkovi mám velice vřelý vztah, je to sympatický chlap a je s ním legrace. Známe se od roku 2005, kdy jsem byl na jeho kurzech v Luhačovicích, a pak jsme spolu začali hrát na jeho vánočním turné. Nyní společně odehrajeme vždy několik koncertů do roka.“

Více informací o koncertu naleznete na www.festivalkrumlov.cz

Houslové umění podle Tanji Becker-Bender

Pokračování komorní řady koncertů v Maškarním sále přineslo ve čtvrtek 28. července výjimečný recitál německé houslistky Tanji Becker-Bender. Nejmladší profesorka hudby v dějinách Německa zaujala bravurním podáním velice náročného programu a dočkala se nadšených ovací a zvolání „bravo“ hned po první skladbě. Stejně jako před dvěma lety Becker-Bender oslnila jako by zcela přirozenou jistotou své techniky, oduševnělým pojetím bez zbytečné afektovanosti i fyzickou zdatností a fenomenální pamětí. Úvodní skladbou večera byla náročná Partita č. 2 d moll Johanna Sebastiana Bacha, vysoce virtuózní dílo významné intelektuální hloubky, v němž si Becker-Bender získala absolutní pozornost publika, které v napjatém soustředění vydrželo po celou dobu koncertu. S velkými technickými nároky a veškerými nástrahami partitury se nejen u této skladby Becker-Bender vyrovnala bez zaváhání a druhou Bachovu Partitu završila sugestivně vystavěnou, strhující Chaconnou. Bachovská první polovina přinesla dále Sonátu č. 3 C dur, obávané dílo i těch největších houslistů. Tanja Becker-Bender však i toto mistrovské a prubířské dílo podala s klidem a líbezným úsměvem na rtech. Náročný part, při kterém z jiných umělců doslova stříká pot, podala s perfekcí a grácií bez zjevné námahy jako by šlo jen o triviální etudu. Ve střízlivých červených šatech zapůsobila svou skromností, nenuceností, kultivovaností a elegantním výrazem. Po pauze přišel vhodně dramaturgicky zvolený kontrast v podobě výběru několika zajímavých skladeb z cyklu Znaky, hry a zprávy soudobého skladatele Györgyho Kurtága. Stručné až úsečné hudební fragmenty postwebernovského charakteru Tanja Becker-Bender rozehrála v bohaté paletě barev a nálad a kromě své brilantní virtuozity předvedla i lahodně sytý zvuk svých guarnerek. Program večera zarámovala bodrá Partita č. 3 E dur, zvukově bohaté dílo, které svou náročností o mnoho nezaostává za úvodní druhou Partitou a v níž opět Tanja Becker-Bender podala skvělý výkon. Lehkost a dokonalost její hry, upřímnost a hloubka interpretace a sympatické vystupování zajistily této houslistce nadšené a dlouhotrvající ovace, které umělkyně odměnila efektně podaným Paganiniho Capricciem č. 24, s nímž si opravdu pohrála a definitivně dokázala absolutní mistrovství svého umění. Divoce pojaté rychlé pasáže, bezchybné dvojhmaty, flažolety, vibrata i glissanda, zkrátka houslové umění par excellence, to byl večer s výraznou představitelkou německé, ba světové houslové elity, Tanjou Becker-Bender. 

 

Rozhovor s Tanjou Becker-Bender naleznete zde. 

Broadway zazářila ve své nesmrtelnosti

Završením muzikálové trilogie nazvané Noc na Broadway se za neletně chladného sobotního večera stala Nesmrtelná Broadway, jež zahřála u srdce snad každého milovníka ryzího amerického muzikálu. Muzikálové evergreeny, ale i trocha rocku, popu a rock’n’rollu zazněly v podání trojice výjimečných broadwayských umělců, Christiane Noll, Roba Evana a Anne Runolfsson. Zpěváky jako již tradičně doprovodil Kühnův smíšený sbor a Moravská filharmonie Olomouc za řízení Randalla Craiga Fleischera. Populární odlehčení doposud klasické koncertní řady bylo přichystáno v zaplněné Pivovarské zahradě a na rozdíl od loňského roku, kdy byl Český Krumlov nemilosrdně zkrápěn dešťovými přívaly, bojovalo publikum „jen“ s nízkými teplotami.

Jiskřivý večer otevřel působivý sbor Everybody Rejoice ze Smallsova muzikálu The Wizz, a pak se již na scéně objevilo trio očekávaných zpěváků, které se kromě pěveckých výkonů postaralo i o příjemné průvodní slovo. Hned v druhém čísle programu na sebe intenzivním přednesem a mohutností svého hlasu ve své takřka profilové písni This Is the Moment z muzikálu Jekyll & Hyde upozornil všestranný zpěvák a krumlovský debutant Rob Evan. Poté následovalo pěvecké představení Anne Runolfsson, která v písni z muzikálu The Wizard of Oz zaujala temným témbrem, vokální flexibilitou i jistými výškami. Jako poslední publikum již potřetí oslovila Christiane Noll a opět všechny fascinovala svým neobyčejným vokálním potenciálem a jedinečnou technikou, které plně rozvinula už ve své úvodní písni I Could Have Danced All Night z Loeweho My Fair Lady. Celé trio i za doprovodu Kühnova smíšeného sboru posléze zazpívalo známou sugestivní píseň Climb Every Mountain, která ukázala vynikající vzájemnou kompatibilitu hlasů všech tří zpěváků, která lahodila uchu posluchačů. Ve skvělé formě se předvedl i orchestr, Moravská filharmonie Olomouc, který je již tradičně doprovazečem všech festivalových muzikálových show a pro tento hudební žánr si již vypěstoval pod vedením renomovaného amerického dirigenta Randalla Craiga Fleischera, který prozradil, že má české kořeny (jeho babička pocházela z Brna), výborný cit. Christiane Nollová a Rob Evan v dalším čísle okouzlili něžným podáním legendární balkónové scény z West Side Story a Anne Runolfsson předvedla svůj klíčový repertoár, muzikál Victor/Victoria, písní Le Jazz Hot. Z první poloviny koncertu nelze opomenout ani osvěžení ve stylu Beatles, evergreen Hey Jude či energickou píseň You Can’t Stop the Beat, kterou první polovina koncertu vyvrcholila.

Po pauze jsme se do zářivého světa muzikálu vrátili ukázkou z Townshendova rytmického kusu The Who’s Tommy. O okamžiky sršící emocemi se poté postarala Christiane Noll v sugestivním podání slavné písně Don’t Cry For Me Argentina z Webberovy Evity. Její procítěný přednes spolu s vokální kultivovaností a jistotou bral dech. Následující chvíle pak přinesly více rocku v ukázkách z Rock of Ages a do varu publikum dostal mix ukázek z populární show Mamma Mia skupiny ABBA. Kořením celého programu byla ukázka z filmové hudby, resp. z muzikálu, jemuž byl inspirací Polanského film Tanec upírů. Večer gradoval v duetu z muzikálu Jekyll a Hyde, kterého se ujali obě zpěvačky, a především ve Phantomu opery, ze kterého stejnojmenný duet ztvárnili Christiane Noll s Robem Evanem a v náročném partu tak zejména Noll definitivně potvrdila své neobyčejné pěvecké kvality. Pružný hlas velkého rozsahu se bez zaváhání vyrovnal i s velmi vysokými výškami a Noll ukázala, že exceluje nejen na Broadwayi, ale se ctí se dokáže vyrovnat i s operními party. Rockovou tečkou za hlavní částí programu byla vzpomínka na legendárního Freddieho Mercuryho a kapelu Queen, z jejichž tvorby jsme si připomněli písněmi We Will Rock You and We Are the Champions. Nadšené publikum se již v průběhu programu nechalo strhnout a potleskem se zapojilo do umělecké produkce, kterou zpěváci doprovodili i pohybovými kreacemi. Odměnou za spontánní ovace vstoje se publiku stala kostýmovaná ukázka z Hair a chybět nemohla ani Dancing Queen z Mamma Mia. Vrchol muzikálové série se zkrátka vydařil. Třpytivý svět amerických muzikálů v autentickém podání broadwayských muzikálových hvězd opět okouzlil a vokální kvality všech třech zpěváků nastavily opět nemilosrdné zrcadlo české muzikálové scéně. Jen málokdo z nadšeného publika při odchodu ze zahrady zapochyboval nad tím, zda je pravá muzikálová Broadway opravdu nesmrtelná...

Vyzpovídali jsme navíc hlavního producenta všech muzikálových projektů Johna Suche a všechy zpěváky, více najdete na našem webu.

Violoncellový zpěv Kyrilla Rodina

Druhý večer druhého festivalového víkendu patřil violoncellu a představení špičky současné ruské violoncellové školy Kyrilla Rodina. Po dvou letech od svého debutu na festivalu v Dvořákově violoncellovém koncertu se do Českého Krumlova tento profesor Moskevské konzervatoře vrátil a tentokrát se představil v komorním programu složeném z klasicistních a romantických děl. Rodina doprovodila talentovaná korejská klavíristka Yoon Soo Rhee, která zaujala svěžím výkonem. Koncert uvedla jiskrná Beethovenova třetí Sonáta pro violoncello, kterou Rodin s Rheeovou pojali od počátku bez povrchní energičnosti, lyricky a melancholicky v souladu se skladatelovou partiturou. Jásavé vyklenutí virtuózního přediva hudby v návazných větách dalo pocítit hráčské kvality obou hráčů. Následné Schumannovy Fantastické kusy umělci provedly živě s náležitým odstíněním hudebních nálad. Druhá část programu přinesla ryze romantický program, který otevřela Maiského transkripce písně Mlynář a potok Franze Schuberta. Tklivý zpěv dal plně vyniknout kráse, plnosti a dynamické kultivovanosti tónu linoucího se z Rodinova violoncella. Dojemnou píseň o nešťastné lásce vystřídaly Mendelssohnovy Májové vánky, píseň beze slov č. 1, kterou Rodin s Rheeovou pojali v konejšivém, meditativním duchu a citlivě podtrhli emocionální hloubku této populární skladby. Do ryze písňového repertoáru jsme se vrátili hned v následující ukázce, Straussově písni Morgen, opět v cellové transkripci Mischy Maiského, jež Rodinovo cello za citlivého doprovodu klavíristky radostně a nadějně vyzpívalo jak pověstný krásný lidský hlas. Závěrečnou skladbou programu byla Sonáta pro violoncello a klavír č. 1 z pera Johanessa Brahmse, která vyzněla zvučně a v odpovídající melodické šíři. Yoon Soo Rhee se představila jako vynikající klavíristka a citlivý hudební dialog obou umělců plynul zcela spontánně. Vřelý potlesk publika odměnili navíc umělci nejprve šťavnatou árií Summertime z Gershwinovy opery Porgy a Bess, a poté následoval ještě populární Bachův Air. 

Rozhovor s Kyrillem Rodinem najdete ZDE.

Mistr klasické kytary Pavel Steidl uchvátil

Dne 21. července se zahájení komorní řady koncertů v Maškarním sále ujal náš přední kytarista Pavel Steidl a potvrdil, že patří ke světové špičce svého oboru nejen u nás, ale i v širším světovém měřítku. Svou mistrnou technikou a intenzívním výrazem si posluchačstvo v sále zcela podmanil a dočkal se ovací vstoje. Koncert zahájila Steidlova vlastní aranže vycházející z děl starých českých loutnistů, jakými byli Jan Antonín Losy, Filip Hyacint Lobkovic, Červenka nebo Jan Adam z Quastenbergu, v níž Steidl coby autor i kytarista v jedné osobě evokoval dokonalý obrázek uhlazeného hudebního dýchánku aristokratické společnosti z přelomu 17. a 18. století. Steidl zaujal jemně utvářeným, měkkým tónem, dokonale zvládnutými rychlými běhy, vláčným, nekonečným legatem, delikátními pianissimi i šíří a mnohovrstevnatostí hudebního proudu, který byl schopen ze svého nástroje vyloudit. V následujícím španělském programu nejprve zazněl výběr z Menuetů Ferdinanda Sora, v nichž Steidl, hrající na nástroj Francisca Simplicia z roku 1926 pocházející taktéž ze Sorovy rodné Barcelony, mistrně podtrhl kontrastní rozhovor jednotlivých hudebních hlasů. První polovinu programu uzavřela sorovsky laděná Druhá polonéze Napoléona Costa a publikum zcela konsternovala hloubka Steidlova výrazu a široká paleta emocí, kterou i díky bohatému mimickému doprovodu, dokázal v neobyčejné srozumitelnosti předat svým posluchačům.

Po pauze zazněla dvě díla koncipovaná jako pocty dvěma zcela odlišným hudebním osobnostem. Nejprve jsme si připomněli italského hudebního skladatele Luigiho Boccheriniho v kytarové sonátě Maria Castelnuova-Tedesca nazvané Pocta Boccherinimu. Tuto čtyřvětou skladbu, kterou Tedesco zkomponoval na základě inspirace význačným kytaristou své doby Andrésem Segoviou, uvedlo oduševnělé Allegro, které vystřídalo zasněně zpěvné Andantino, tanečním krokem třetí věty se pak Steidl bravurně přenesl k závěrečnému energickému, širokodechému vivu. Závěrečnou položkou programu byla pocta jednomu z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby, Jimimu Hendrixovi, kterou zkomponoval Steidlův přítel vynikající kytarista a skladatel Carlo Domeniconi. Steidl tímto finálovým odlehčením ukázal, že možnosti kytary jsou pod jeho prsty opravdu neomezené a že i na klasickou kytaru se dá zahrát hudba rocková. Pavel Steidl okouzlil svou řemeslnou dokonalostí, brilantní virtuozitou, neobyčejným citem pro dynamiku a kultivovaností tónu. Koncentrované, stále aplaudující publikum dokázal Steidl vskutku strhnout svou upřímnou emotivností a jasnou srozumitelností hudebního výrazu. Nadšené publikum si svým potleskem vyžádalo ještě přídavek, Paganiniho Menuet a Waltz. 

Rozhovor s Pavlem Steidlem najdete ZDE.

Je tu opět nové číslo naší Repetice

MHF Český Krumlov vydává již dva roky elektronický čtvrtletní zpravodaj Repetice, na jehož stránkách přináší aktuální informace, rozhovory, články k dramaturgii festivalu i zajímavosti z domovského Českého Krumlova a v neposlední řadě také soutěže. Stránky letního čísla Repetice Vám mimo jiné nabídnou rozhovor s violoncellistou Mischou Maiským, dále zavítáme do světa muzikálu a představíme si i vášnivé argentinské tango. Mimo to přinášíme rozhovor s vynikající německou houslistkou Tanjou Becker-Bender a nezapomeneme ani na město Český Krumlov, které naposledy zahraje na rožmberskou notu. Vzhledem k tomu, že festival letos završí dvě dekády své existence, zavzpomínáme i na uplynulá léta v pokračování našeho retrospektivního festivalového seriálu a toto vzpomínání uzavřeme rozhovorem se spoluzakladatelkou a obchodní ředitelkou festivalu PhDr. Zuzanou Lufinkovou.

Zasoutěžit si s námi můžete o dvě vstupenky na koncert Tango Soirée. Pokud si chcete aktuální číslo našeho zpravodaje přečíst, zaregistrujte se zdarma k jeho odběru na na našich webových stránkách. Archiv již vydaných čísel ke stažení naleznete zde

Na slovíčko s Mischou a Lily Maiskými a Danielem Raiskinem

Druhý festivalový den se v beznadějně vyprodané Zámecké jízdárně na festivalu po letech představil legendární violoncellista Mischa Maisky za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který řídil další z dlouhé řady vracejících se festivalových gratulantů, holandský dirigent Daniel Raiskin.

V úvodu koncertu zazněla monumentální předehra Coriolan Ludwiga van Beethovena, ve které SOČR vedený energickým Raiskinem mistrně podtrhl rozervanost a boj svědomí Coriolana ze slavné Collinovy tragédie. Vervním gestem dirigent těleso podnítil k vynikajícímu výkonu. V druhé skladbě se již objevil očekávaný Maisky, kterého navíc doprovodila jeho dcera Lily Maisky, která je klavíristkou, a rovněž vynikající korejská houslistka Sang-Hee Cheong. V podání této sólistické trojice zazněl Beethovenův Trojkoncert, elegantní, radostné a živé dílo. V centru pozornosti i sólistické hry byl samozřejmě Mischa Maisky, který se náročného partu zhostil s expresivitou sobě vlastní. V nekomplikovaném klavírním partu na sebe hráčskými kvalitami i záplavou dlouhých vlasů upozornila mladičká Lily, která je jistým příslibem klavírní budoucnosti. Vynikající výkon podala také houslistka, jejíž part nebyl o mnoho lehčí než violoncellový. Trojice sólistů přes pouze zdánlivou snadnost a nekomplikovanost díla zapůsobila dojmem dobře sehraného rodinného tria hrajícího s elegancí, lehkostí a mistrnou virtuozitou.

Po pauze přišla na řadu část věnovaná Brahmsovi. V úvodní důvtipné a svěží Akademické předehře, kde Raiskin a SOČR potvrdili, že si velmi dobře rozumí, přišel na řadu Brahmsův Dvojkoncert, v němž v roli sólistů na pódiu zůstali Mischa Maisky a Sang-Hee Cheong. Vřelost a melodickou krásu posledního Brahmsova symfonického díla, v němž mohutný proud symfonické hudby vtahuje sólové party do jednoho organického celku, byla v sobotní interpretaci přítomných umělců dotažena takřka k dokonalosti. „Rostropovič budoucnosti“ Mischa Maisky potvrdil, že patří k opravdové špičce violoncellového oboru a je již dnes legendou. Jeho expresivní hra bez povrchního přehrávání a prázdných dramatických gest a přesnost bez mechanické těžkopádnosti spontánně vyprovokovaly publikum k dlouhým ovacím vstoje. Fakt, že Maisky při závěrečném tónu přetrhl strunu na svém nástroji jen dokládá, s jakým nasazením se svého partu zhostil. Nádherně lahodný a sytý tón violoncella, střízlivý výraz a koncentrovaná vášeň, s jakou Maisky ke svému partu přistoupil, obecenstvo doslova uchvátili. Za Maiským nezaostala ani mladá korejská houslistka, která opět potvrdila vysokou úroveň korejské hudební kultury.

MISCHA MAISKY

Jaký máte dojem z koncertu?

„Koncert jsem si užil – všechny koncerty si užívám. Přetrhl jsem strunu, ale naštěstí se to stalo až úplně na závěr, načasoval jsem si to docela dobře. Takže jen mohu doufat, že publikum si koncert užívalo stejně jako my“.

Jaká byla spolupráce s orchestrem?

„Spolupráce byla skvělá, jako ostatně vždycky. S tímto orchestrem jsem spolupracoval už mnohokrát a po mnoho let. Vždycky s nimi rád hraji, nejen v Praze nebo v Českém Krumlově. Vystupovali už jsme společně ve Španělsku, v Německu, v Itálii a na dalších místech a je to pokaždé radost si s nimi zahrát.“

Jak se Vám hrálo se sólisty a s dirigentem Raiskinem?

„Hrálo se mi s nimi výborně, s panem Raiskinem už jsem také několik koncertů odehrál a stejně tak s paní Yoon Soo Rhee. Se svojí dcerou Lily hraji velmi často, v posledních sedmi letech jsme odehráli mnoho koncertů a také jsme spolu před měsícem nahrávali pro Deutsche Grammophon, CD vyjde na podzim. Hrajeme také s mým synem Sašou, takže mám rodinné trio a rodinné duo, a to jsem si vždycky přál mít. V tomto složení jsme už hráli i v České republice, vystupujeme jednak s orchestrem (například právě Beethovenův Trojkoncert), ale hrajeme i komorní hudbu.“

Jak se Vám líbí v Českém Krumlově?

„Český Krumlov je nádherné město, festival je výborný, má skvělé publikum a dobré organizátory. A když mě opět pozvou, rád se sem vrátím.“

Budete mít toto léto prázdniny?

„Prázdniny? Budu se asi muset podívat do slovníku, co to znamená... Vlastně ano, přijel jsem přímo z dovolené – minulý týden jsem hrál na festivalu v Turecku, přijela tam za mnou rodina a byli jsme s dětmi v bazénu a hráli jsme si s míčem, takže to byly moje prázdniny. Trvaly tři dny.“

LILY MAISKY

Jak se Vám dnes večer hrálo?

„Moc mě bavilo hrát v tomto triu, moc dobře se mi spolupracovalo s orchestrem a s maestrem Raiskinem. A také jsem si po svém vystoupení ráda poslechla Brahmsův Dvojkoncert, tuto skladbu mám opravdu ráda.“

Už jste navštívila Českou republiku?

„V České republice už jsem před pěti lety vystupovala, právě s mým otcem s Beethovenovým Trojkoncertem, byli jsme v Praze, Ostravě, Olomouci, Teplicích a dalších městech. Prahu mám moc ráda, je to jedno z mých nejoblíbenějších měst. V Českém Krumlově jsem poprvé a je to pro mě obrovský objev, netušila jsem, že existuje tak nádherné místo. Doufám, že ještě budu mít čas si ho více prohlédnout.“

Jaké jsou Vaše další plány?

„S tatínkem máme naplánovaný recitál ve Španělsku, pak mám koncert ve Švýcarsku spolu s mladšími kolegy (violoncello a housle), budu hrát na festivalu v Řecku a na dalších místech.“

Jaké budou Vaše prázdniny?

„Teď budu až do srpna odpočívat, pojedu na pár dní do Řecka jen tak relaxovat.“

DANIEL RAISKIN

Jak hodnotíte dnešní koncert?

„Koncert byl vynikající, jsem spokojen. I z reakcí publika je to patrné. S orchestrem spolupracuji pravidelně už dlouhou dobu a vždycky se na něj těším, atmosféra je výborná. V nejbližší době společně vystoupíme v Německu, Švýcarsku a Belgii, v březnu jsme hráli v Rudolfinu. Je to příjemné, když přijdu mezi členy orchestru, poznávám známé obličeje, pozdravíme se, zavtipkujeme – je to dlouhodobý vztah, člověk cítí, že tam funguje kontakt, že to není jen formální přístup, nevystupuji jako „maestro“, užíváme si společnou práci.“

Jaká byla spolupráce se sólisty?

„S Lily Maisky jsem hrál dnes poprvé, i když se známe už delší dobu, stejně tak jsem hrál poprvé se Sang-Hee Cheong, ale s Mischou Maiským jsem hrál už mnohokrát předtím. Všichni hodně cestujeme, takže máme radost, když se nám podaří se někde sejít s lidmi, které známe a které máme rádi. Je to těžké, dát během několika hodin dohromady orchestr se dvěma či třemi sólisty, takže je příjemné, když už znám hudebníky, s nimiž budu vystupovat.“

Jak se Vám pracuje v Českém Krumlově?

„Český Krumlov znám, už jsem zde na festivalu hrál. To město vypadá jako z pohádky, je to neuvěřitelné, jako z příběhů o Pinocchiovi, jako bych otevřel dveře a přede mnou se objevil jiný, magický svět. Tentokrát jsem měl více času projít se po městě, navštívil jsem zámek, měl jsem možnost obdivovat ty krásné výhledy na historické budovy a řeku pod nimi... Minule jsem to nestihl, bylo málo času“

Co plánujete v nejbližší době?

„Dovolenou už jsem měl, byl jsem deset dní v Asii s rodinou. Je to někdy náročné, zejména pak u produkcí pod širým nebem, zkoušky, natáčení... A dirigent musí být nad věcí, motivovat orchestr, i když jsou hudebníci unavení. Zítra odjíždím do Vídně a pakz do Salcburku s operní produkcí. Poté už začíná nová sezóna, takže mám program opět nabitý. Ale těším se, že se do Českého Krumlova zase vrátím, mám tohle místo rád.“

Il divino Ramón Vargas

Dne 15. července byl zahájen 20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, a to za slavnostním zahajovacím aktem v českokrumlovském hotelu Růže se zúčastní vrcholných představitelů politiky, kultury i byznysu a následně operním galakoncertem proslulého tenoristy Ramóna Vargase.

Ramón Vargas potvrdil, že všechny superlativy, které na jeho konto, kdy napsala zahraniční kritika, jsou pravdivé. Svým ryzím výkonem, prvotřídní technikou, nádhernou barvou hlasu a přirozeným vystupováním bez povrchní a laciné efektnosti vzal za srdce snad každého návštěvníka a postaral se o to, aby zahájení jubilejního 20. ročníku bylo opravdu oslnivé a nezapomenutelné. Před šesti lety uchvátil Vargas svým recitálem Prahu a od té doby jeho hlas uzrál a získal ještě více na sametovosti, objemu a síle, a přitom neztratil lyrickou kantilénu a nezměnitelnou elegantní barvu. Elektrizující večer v Pivovarské zahradě ocenilo publikum dvojnásobným a několikaminutovým unisono potleskem vstoje.

Koncert otevřel Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) rozverně elegantní předehrou k Rossiniho Lazebníku Sevillskému. Rezidenční těleso festivalu vedené a osvěžené novou osobností svého šéfdirigenta Ondreje Lenárda podalo soustředěný výkon. Po úvodní předehře se již na pódiu objevil tenorista Ramón Vargas a zaujal hned první, méně známou ukázkou z opery Vévoda z Alby Gaetana Donizettiho. Jemná pianissima, intonační jistota a snadná uvěřitelnost výrazu publikum doslova přimrazila. Následovalo známé Intermezzo z Pucciniho Manon Lescaut, které SOČR dobře vykreslil co do barvy i proměnného tempa v jeho dojemné uhlazenosti i dramatickém náboji. Poté se již na scénu vrátil cituplný Vargas coby Romeo v kavatině z Gounodovy opery Romeo a Julie. Tato ukázka dokonale potvrdila vřelou lyričnost pěvcova tenoru a sugestivní zpěv o lásce nemohl soustředěné publikum nedojmout. Vargas se následně dokonale převtělil do role zdrceného Maria Cavaradossiho, který odsouzen k popravě vzpomíná ve své cele na něžné chvíle, jež trávil se svou vyvolenou Florií Toscou. Tato role je pro Ramóna Vargase nová, avšak zhostil se jí s neobyčejnou přesvědčivostí a jistotou, a tak není pochyb, že v nejbližších sezónách ho jistě čeká úspěšný vstup do emočně vypjatého verismu, na který si uvědoměle vokálně počkal.

Čas k odpočinku nabídla Vargasovi instrumentální vložka s hudbou Georgese Bizeta, zazněla exotická Farandole ze suity Arlézanka. Vargas se poté vrátil na scénu coby zoufalý Macduff lamentující nad ztrátou svých dětí v árii z opery Macbeth. Možná i osobní prožitek Ramóna Vargase – ztráta vlastního syna – umocnila hloubku jeho emočně vypjaté výpovědi. V pochmurném tónu pokračoval Vargas i v neotřelé ukázce z nepříliš uváděné opery L’Arlesiana Francesca Cilei, ve které uchvátil svým dokonale zvládnutým dynamickým rozsahem a znovu potvrdil své dramatické schopnosti. Bohatě melodická předehra k opeře Vilém Tell posléze přispěla ke gradaci večera a dala naopak prostor orchestru, aby ukázal své stále se zlepšující kvality. Dále se Vargas představil v jedné z kmenových rolí svého repertoáru, kterou je opera Werther. Sugestivní árii tesknícího Werthera „Pourquoi me reveiller“ podal s ohromným nasazením; melancholii, smutek a zoufalství hlavního hrdiny z Goethovy novely vykreslil s neobyčejnou citlivostí a beze známky plochého sentimentu. Neobyčejná krása a kultivovanost Vargasova sytého tenoru se plně rozvinula v ukázce z posledního díla vrcholného období tvorby Giuseppa Verdiho Luisa Millerová. Dokonalá dynamická kontrola a flexibilita Vargasova hlasu publikum donutila opakovaně k nadšeným zvoláním „bravo!“. Sugestivní předehra z Verdiho opery Síla osudu poté uzavřela melancholicky laděnou část programu.

Na závěr koncertu jako by Vargas nabral ještě další síly a energii a populární Rossiniho La Danzu „vystřihl“ s neuvěřitelnou jistotou a přesností. V přídavkách se objevila árie Amor ti vieta z Giordanovy Fedory a populární neapolská píseň Core n'grato a úspěch byl završen a korunován. Ramón Vargas nezazářil, Ramón Vargas oslnil. Svou nenuceností, přirozeností, otevřeným srdcem, upřímností, espritem a naprostou pěveckou dokonalostí zvedl zcela spontánně celou Pivovarskou zahradu ze sedadel a ta jej odměnila několikaminutovými ovacemi vstoje. Navíc Vargas při slavnostní recepci, která se konala po koncertu v Zámecké jízdárně, s vtipem přijal nabídku moderátora zavzpomínat na svá dětská léta, kdy žadonil na své mamince, aby mohl rodinným návštěvám zazpívat a když mu to bylo dovoleno, stoupl si na židli a spustil některou z populárních písní. Na jevišti, na židli, s ohromným drajvem zazpíval známou španělskou píseň Te quiero dijiste… a celá Zámecká jízdárna vzdala definitivní hold jeho strhujícímu umění.

Ramón Vargas dokázal, že je tenorem nejen 21. století, jeho pěvecké umění je skvostem, průzračným diamantem, který si s velkou obezřetností a rozmyslem Vargas vybudoval a dále jej smysluplně rozvíjí. Vargas je skutečným pokladem současného operního světa a vlahý večer, který s ním publikum mohlo v Českém Krumlově strávit, bude pro mnohé jistě nezapomenutelným.

Zahájení festivalu již klepe na dveře... těšte se na Vargase a Maiského

20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov bude slavnostně zahájen již tento pátek15. července operním galakoncertem mexického tenoristy Ramóna Vargase. Pěvce doprovodí rezidenční těleso festivalu – Symfonický orchestr Českého rozhlasu řízený jeho šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem. Tento výjimečný galakoncert se uskuteční od 20 hodin v Pivovarské zahradě v Českém Krumlově. 

Pořádání operních galakoncertů, na něž jsou zváni přední operní pěvci z celého světa, je jednou ze stěžejních dramaturgických tradic festivalu a k výběru tohoto pěvce prezident festivalu Jaromír Boháč uvádí: „Ramón Vargas dnes představuje absolutní světovou špičku mezi tenory, je pravidelně zván do všech předních operních domů a velmi se nám osvědčila forma galakoncertu na zahajovacím koncertu. Postupně chceme na festivalu představit všechny světové pěvce a myslím si, že návštěvníci festivalu to ocení. Věřím, že stejně jako José Cura se k nám i v jiných uměleckých příležitostech budou rádi vracet.“

Ramón Vargas je jedním z předních tenoristů současné doby a jedním ze světově nejvyhledávanějších pěvců působících na prestižních operních scénách v Evropě i v zámoří.  Do České republiky se Vargas vrací po šesti letech, kdy zazářil na recitálu ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. „Je to bohatá umělecká tradice hudby České republiky a uznání skvělého, pozitivní energií nabitého publika, jež navštěvuje koncerty, které mě motivovaly k přijetí nabídky MHF Český Krumlov,“ říká Vargas na otázku, proč se do České republiky vrací. Na 20. ročníku MHF Český Krumlov se tento kritikou oslavovaný „pěvec pěvců“ ujme slavnostního zahájení dne 15. července a v Pivovarské zahradě zazpívá árie z oper italských a francouzských skladatelů.

Ramón Vargas pochází z početné rodiny z Mexika. Zpívat začal ve svých devíti letech jako člen chlapeckého sboru při Guadalupské bazilice ve svém rodném městě Mexico City. „Od tří let věku jsem miloval zpěv. Vždy když byla doma nějaká rodinná oslava nebo jen přišli nějací přátele, šeptal jsem mamince do ucha: ‚Řekni jim, že jim mohu zazpívat!‘. Když mi to dovolila, vylezl jsem na židli a spustil jsem melodii od Augustína Lary, kterou jsem jednou slyšel v radiu, nebo píseň svého idolu – španělské chlapecké hvězdy Joselita, jehož filmy jsem měl velmi rád. Moji synové Fernando a Rodrigo dělají přesně totéž, nejdřív mě požádají o svolení, a pak našim přátelům zpívají La donna è mobile.“, dodává Vargas. Poté studoval v Cardenal Miranda Institutu v México City u Antonia Lopeze a Ricarda Sancheze.

 „Když mi bylo 22 let, nebo o něco méně, prošel jsem velice hlubokou krizí. Nedokázal jsem kontrolovat hlas, ztratil jsem svůj nevyšší rejstřík, a co bylo nejhorší, zpěv mě naprosto přestal těšit. Rozhodl jsem se dokonce, zda se zpěvem neskončit, „ vzpomíná Vargas. Jednoho dne si však pustil svoji nahrávku z dětských let a vyvolalo to v něm velmi silné emoce. Nalezl totiž způsob, jak začít znovu zpívat. Se svým přítelem Richardem Sanchézem začal experimentovat s dechovými cvičeními a pokus byl nakonec úspěšný. Vargas  se záhy ke zpěvu profesionálně vrátil a zvítězil v Národní pěvecké soutěži Carla Morelliho. V roce 1982 pak debutoval v Haydnově opeře Lo Speziale v Monterrey.

Průlom zaznamenal v roce 1983, kdy jej mexický dirigent Eduardo Mata angažoval jako Fentona do Verdiho Falstaffa a Dona Ottavia do Mozartova Dona Giovanniho. V roce 1986 zvítězil Vargas v tenorové soutěži Enrica Carusa v Miláně a posléze se přestěhoval do Vídně, kde dokončil svá pěvecká studia na škole při Vídeňské státní opeře pod vedením Leo Müllera. V roce 1990 se Ramón Vargas rozhodl zůstat na volné noze a v Miláně se setkal s uznávaným učitelem Rodolfem Cellettim, který se od té doby stal jeho vokálním poradcem. Mezinárodní debut Ramóna Vargase se odehrál v roce 1992, kdy jej newyorská Metropolitní opera angažovala místo Luciana Pavarottiho do role Edgarda, pěveckou partnerkou Vargasovi byla tehdy June Anderson. Záhy následoval debut v milánské La Scale a na dalších mezinárodních scénách. V současné době se Vargas pravidelně objevuje v předních operních domech a koncertních síních po celém světě.

Na otázku, proč se Vargas věnuje zpěvu, odpovídá: „Vlastně ani nevím. Je to zkrátka něco, co potřebuji dělat. Lidé říkají, že umělci potřebují své umění, aby stabilizovali své neurózy… Já se zpěvu věnuji celý svůj život, a to co možná nejpřirozeněji. Dobrý hlas a zpěv jsou darem a je mou povinností na sobě tvrdě pracovat, abych se zdokonaloval a mohl své umění přenášet a sdílet s ostatními. Umění vše povznáší a velebí. A to nejdůležitější v umění je pokora a skromnost,“ dodává Vargas.

V sobotu 16. 7.  bude program festivalu pokračovat v instrumentálním duchu s proslulým violoncellistou Mischou Maiským. Maisky je lotyšským rodákem, který započal svá studia na tehdejší Leningradské konzervatoři u Mstislava Rostropoviče a již první studentské debuty mu vynesly označení „Rostropovič budoucnosti“. Sovětský svaz definitivně opustil v roce 1970, aby se usadil v Izraeli a pokračoval ve studiích u významných violoncellistů, jakými byli Piatigorsky nebo Rostropovič. Následně se již naplno rozvinula Maiského kariéra zahrnující vystoupení na předních koncertních pódiích po celém světě, spolupráci s nejprestižnějšími symfonickými orchestry, komorními tělesy i sólisty. Jeho bohatá nahrávací činnost zahrnuje řadu zajímavých titulů, především pro label Deutsche Grammophon, které patří k nejcennějším ve violoncellovém oboru. Maisky je častým hostem českých koncertních pódií, a tak ani není třeba připomínat jeho umělecké kvality. Do Českého Krumlova tentokráte přiveze Beethovenův Trojkoncert C dur, Op. 56 a Brahmsův Dvojkoncert A dur, Op. 102, ve kterých Maiského doprovodí jeho dcera, klavíristka Lily Maisky a korejská houslistka Sang-Hee Cheong. Symfonický orchestr Českého rozhlasu bude řídit nizozemský dirigent Daniel Raiskin, který je rovněž osobností, jež se na festivalu již v minulosti představila.

Vstupenky na oba tyto koncerty jsou stále k dostání, více informací se dozvíte na stránkách festivalu.