Domingo jako nevinný hoch, který se stane vrahem...

V dalším díle našeho převzatého seriálu o Domingových velkých operních rolích se zastavíme u nejpopulárnější  a nejuváděnější opery vůbec, Bizetovy Carmen. "Pokud jste naprostý operní začátečník a chcete doporučení, s jakou operou začít, pak Vám jednoznačně poradím Carmen. Ale je nutné vybrat si opravdu dobrou produkci, protože v opačném případě je to to nejhorší, co můžete udělat a opera Vám bude připadat jako kýč," říká Plácido Domingo o tomto titulu. Svého prvního Dona José ztvárnil Domingo v roce 1963 v Tel Avivu. Bylo to v době, kdy společně se svou ženou Marthou žil v Izraeli..K Donu José má Domingo velmi vřelý vztah, protože je mu blízké i prostředí Baskicka, odkud pocházela Domingova matka. Je to role, který je velmi lyrická, zvláště v pasážích s Micaelou, a současně velmi dramatická, např. v "květinovém" duetu s Carmen.Tato opera je plná velkých emocí, poslechněte si, co o této opeře říká sám Domingo:

Je úžasné, že Bizet nikdy nebyl ve Španělsku a přitom se mu podařilo napsat ryze španělskou operu, což podotýká i rozený Španěl Domingo. Ačkoli je to dnes opera opravdu velmi oblíbená, při své premiéře roku 1875 zcela propadla. Pro francouzské publikum uvyklé velkým operám se Carmen ukázala být příliš komplikovaná a příliš naturalistická a sexualistická. Bizet zemřel čtvrt roku po premiéře zklamán, ale pevně přesvědčen, že se jedná o jeho nejlepší operu. Za pravdu mu dal teprve o několik let později stále sílící úspěch v zahraničí. Bizet se v tomto díle snažil o přetavení moralistické, buržoazní opery comique ve více sofistikovaný žánr. Libreto této opery vychází z příběhu Prospera Meriméeho Carmen a do operní podoby je upravili Halévy a Meilhac. V původní verzi Bizet počítal s mluvenými pasážemi, do podoby recitativu je převedl Guiraud, čímž dodal dílu na dramatičnosti. Opera zdůrazňuje stavové společenské rozdíly, exotično, zjevnou sexualitu a mysogynství, což pramení z Meriméeho modelu Carmen. Bizetův hudební jazyk je plný pravidelně se vracejících motivů, jemných melodií a žánrových manipulací s cílem odlišit individuální charaktery jednotlivých postav a jejich proměny. 

Operu uvozuje overtura, ve které se objevuje řada důležitých témat včetně hudební charakteristiky toreadora Escamilla, exotických chromatik a hudebních symbolů Carmen a Dona Josého. Cikánka Carmen zpívá v mnoha tanečních číslech, ať již habaneru L'amour est un oiseau rebelle nebo seguidillu Près des ramparts de Seville nebo cikánskou píseň Les tringles des sisters tintaient. Překračováním diatonických hranic a užitím chromatických prvků Bizet mistrně vystihuje Carmenin exotický původ i erotickou smyslnost. V tomto smyslu její postava ostře kontrastuje s Micaelou, která má blíže spíše k jemnému francouzskému bel cantu (např. árie Je sais que rien ne m'épouvante). Hudební styl Dona Josého reflektuje různé roviny jeho osobnosti a osciluje mezi nevinností odpovědného vojáka a posedlého milence schopného vraždit. Lyrický styl najdeme v árii Ma mère, je la vois, povzdech nad nízkým původem přináší Halte-là! Qui va là? Dragon d'Alcala. Pak nastává obrat a z Dona José se stává posedlá, poražená osobnost, což Bizet mistrně vystihuje změnou hudební barvy a proměnou melodie. 

Legendární a Domingovou nejmilovanější inscenací Carmen se stala Zeffirelliho produkce z Vídeňské státní opery, kterou hudebně nastudoval Carlos Kleiber v roce 1978. Vedle Dominga se jako Carmen tehdy představila  Elena Obraztsova, role Micaely se ujala Isobel Buchanan a Escamilla ztvárnil Yuri Mazurok. 

Kompletní nahrávku této legendární inscenace můžete zhlédnout zde http://www.youtube.com/watch?v=SaypJ4kmYCE. 

Národní večer s „Rolling Stones folkloru“

Tradiční hudebně-gastronomická oddechovka se v letošním roce odehraje ve slovenských barvách. V sobotu 13. srpna se v Českém Krumlově kromě slovenských specialit můžete těšit na slovenský folklorní klenot Lúčnici a slovenského Zlatého slavíka Mira Žbirku.

Národní večery zavedly v minulých letech festivalové publikum do nejrůznějších koutů Evropy a loni třeba i do exotického Mexika. V letošním roce při příležitosti dvacátých oslav přichází na řadu stát, který je nám po letech společné historie stále nejbližší – Slovensko. Malebná země širokých rovin i vysokých hor ležící v srdci Evropy, v místech, kde se protínají kulturní proudy východu a západu, severu i slunečného jihu. Oplývá nejen přírodními krásami, historickými a kulturními památkami, ale i bohatě uchovaným dědictvím tradiční kultury, která je neoddělitelnou součástí jeho historie a která je zde stále velmi živá. Tanec, hudba, lidové písně a kroje, to všechno je zde velmi rozmanité, mnohobarevné a originální. Tradiční umění Slovenska v sobě odráží charakteristické prvky jeho jednotlivých regionů i mentalitu obyvatel a vyjadřuje jejich hlubokou úctu a smysl pro křehkou lyriku i výbušný temperament.

Bohatou kulturu této krajiny nemůže představit nikdo jiný než folklorní poklad Slovenska, umělecký soubor Lúčnica, který do Českého Krumlova přiveze svůj hudebně taneční program Mládí a krása. Poetické jméno souboru představuje pohádkovou vílu zlehka tančící po loukách plných nádherných barevných květů. Inspiraci pro své mistrovské umění čerpá Lúčnica přímo z bohatých pramenů slovenského folkloru a pro svou originalitu a kvalitu právem náleží k nejlepším ansámblům svého druhu na světě. 

Orchestr Lúčnice, který řídí jeho umělecký vedoucí a první houslista Martin Sleziak, doprovází taneční soubor ve složení 11 hudebníků již dlouhou řadu let. Toto umělecké těleso, složené z vynikajících profesionálů s dlouholetými zkušenostmi, účinkuje na Slovensku i ve světě nejen při tanečních show Lúčnice, ale taky samostatně, a to pod názvem Zlaté housle. V nástrojovém obsazení od 6 sólových hráčů až po orchestr téměř symfonického obsazení, interpretuje široký repertoár různých hudebních žánrů a spolupracuje s mnoha mezinárodními vokálními i instrumentálními sólisty.

V programu vystoupí i vokální skupina Lúčnice, kterou vede její umělecká vedoucí Lenka Dubničková. Skupina 4 zpěvaček doprovází nejen taneční čísla programu, ale vystupuje i scénicky. Vokální projev pěveckého ensemblu Lúčnice je specielně přizpůsobený na interpretaci folklórních písní programu, se zvláštním zřetelem na zachování co nejautentičtějšího stylového projevu. 

Uměleckým šéfem a hlavním choreografem Lúčnice je již 63 let prof. Štefan Nosáľ (nar. 1927). Jeho umělecký génius, osobitá invence a vitalita, vytvořili z Lúčnice jeden z nejlepších tanečních souborů ve svém oboru v celosvětovém měřítku. Profesor Nosáľ má na svém kontě víc než 100 choreografií a celovečerních programů. Na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě se zasloužil o mimořádný rozvoj její taneční fakulty, na které působil nejdřív jako pedagog a následně ji více než 20 let vedl jako její vedoucí. Mezi jeho absolventy je řada významných tanečních a baletních sólistů i mnoho pedagogů a choreografů. Kromě choreografické činnosti v Lúčnici, pedagogické činnosti na VŠMU, je autorem i mnohých publikací, zejména z oblasti pedagogiky, výzkumu a choreografie lidového tance. Aktivně působil nejen na Slovensku, ale spolupracoval s tanečními a baletními soubory v New Yorku, Amsterdamu, Moskvě, Hong-Kongu a dalších světových metropolích. Mimořádně úspěšná byla i jeho spolupráce ve filmu a v divadle. Za svoji uměleckou činnost a mimořádný přínos v zpracování, interpretaci i propagaci slovenské tradiční kultury doma i ve světě, byla profesoru Štefanu Nosáľovi předána řada nejvyšších státních vyznamenání i celosvětových ocenění. Na nesčetných zahraničních turné vysoce oceňují jeho dílo také obávaní kritici nejvýznamnějších světových deníků, včetně takových jako New York Times, no největší satisfakcí je pro něho uznání širokého publika, pro které svoje dílo stále tvoří a kterému i zůstává svou vysokou profesionalitou a kvalitou stále věrný.

O odlehčení se v druhé polovině večera postará populární zpěvák a kytarista Miro Žbirka, který zazpívá své největší hity. Miro Žbirka začínal v popmusic jako člen skupiny Modus. V roce 1977 získal společně s Jankem Lehotským a Marikou Gombitovou zlatou Bratislavskou lyru za píseň Úsmev. V období 1976 - 1980 natočil s touto skupinou dnes už klasické hity Dievčatá, Drahá, Zažni a ďalšie. V roku 1981 založil s Lacem Lučeničem skupinu Limit a vydal se na sólovou dráhu. První sólové album dostalo název Doktor Sen. V roce 1982 se Miro Žbirka stal československým Zlatým slavíkem – jako první interpret ze Slovenska - a v tomtéž období zvítězil na mezinárodním festivalu v rakouském Villachu s písničkou Love Song (V slepých uličkách), kde získal i cenu Rádia O3. Následovala další zlatá Bratislavská lyra za píseň Nechodí a ponuka německých producentů na spolupráci s firmou RCA. V tomto vydavatelství nakonec vyšli 2 LP a celá řada singlů. Za období své činnosti absolvoval množství koncertů doma i v zahraničí, zahrál si v muzikálu Neberte nám princeznu a natočil celou řadu autorských alb. Po dvaceti letech si Miro několikrát zopakoval vítězství v anketě Zlatý slavík, tentokrát na Slovensku a absolvoval vícero koncertních turné včetně zatím posledního se symfonickým orchestrem. Stal se několikrát Osobností televizní obrazovky (cena OTO). Zatím posledním řadovým albem je album Empatia z roku 2009, které bylo rovněž nominované na album roku českých hudebních cen Anděl. Meky, jak se Mirovi od dětství říká, se narodil v Bratislavě 21. 10. 1952. Otec byl Slovák ze středního Slovenska a matka Angličanka z Londýna. Potkali se v době 2. světové války v londýnském podniku, kde otec, voják československé armády v Británii, omylem vypil matce drink. Z tohoto manželství se narodili tři bratři – Jason Tony a nejmladší Miro, který se dal velmi záhy na hudební dráhu. Z prvního manželstva má dceru Denisu. V roce 1988 se podruhé oženil s Češkou Katkou a spolu mají dceru Lindu a syna Davida. V současnosti žije v Praze.

„Mám za sebou velké turné po Slovensku se symfonickým orchestrem a momentálně nahrávám album v podobném duchu, tedy moje skladby, například Atlantída, Balada o polných vtákoch nebo Zažni, ve speciálních orchestrálních aranžích. Tedy tematicky jsme se s festivalem trefili do správného období a já se moc těším,“ říká Miro Žbirka, který bude na festivalu vystupovat vůbec poprvé. „Naše vystoupení bude v akustickém duchu a zazní na něm všechny moje známé skladby jako Atlantída, Biely kvet, Čo bolí, to prebolí nebo Mám rád. Jako host s námi vystoupí také zpěvačka Martha,“ dodává Žbirka k programu. A k této pestré nabídce ve slovenském tónu se bude podávat brynza, halušky, perkelt, pirohy, langoše, pagáče a spousta dalších slovenských specialit. Chybět nemůže ani tradiční borovička, slivovice či slovenské pivo. 

A na závěr pár zajímavých odkazů:

zajímavé fotky Lúčnice: http://www.lucnica.sk/index.php?fotoarchiv

video Lúčnice: http://www.youtube.com/results?search_query=lucnica&aq=f

anebo se zaposlouchejte do hitů Mira Žbirky: http://www.zbirka.cz/video 

Vášnivé i melancholické tango

Tango – tanec pocházející z Argentiny a Uruguaye. Vznikl na konci 19. století v oblasti zálivu Río de la Plata, přesněji ve dvou přístavech ležících v tomto zálivu: Buenos Aires a Montevideo. Smísila se v něm lidová hudba místního kreolského obyvatelstva a přistěhovalců z Itálie, Španělska, Ruska, Polska, Německa a dalších zemí, mimo jiné i z Čech a Slovenska. Ve druhé polovině 19. století trpěla Argentina a další státy s nerostným bohatstvím nedostatkem pracovních sil. Díky propagandě se podařilo do země přilákat velké množství cizinců. Vidina rychlého zbohatnutí se však záhy rozplynula: na okraji velkých měst žili přistěhovalci v nuzných podmínkách, stejně jako venkované, kteří do měst přišli s toutéž pošetilou představou. Mnoho z nich si s sebou do nového domova přivezlo hudební nástroje, které pomáhaly překonávat osamělost i vytvářet nová společenství. Přes různé zvyky a jazyky nalezli tito lidé jednotící prvek, a tím se staly hudba a tanec – tango.

V tangu proto nalezneme jak jižanský temperament, tak melancholii a stesk. Do tanga se promítly melodie jižní Itálie, kubánskošpanělské habanery i andaluského flamenca. V jeho vývoji sehrály roli také např. kreolský cirkus či karnevaly v Buenos Aires. Na tango se zpočátku hledělo jako na nemorální tanec a právě karneval pomohl jeho šíření. V době karnevalu bylo totiž dovoleno vše, co se považovalo za nepřípustné. Naopak Evropa přijala nový tanec s nadšením. Na starý kontinent pronikl začátkem 20. století – velký úspěch slavil například ve Velké Británii či ve Francii.

Kolem roku 1910 se dostal i do Prahy a pro jeho smyslnost si ho oblíbila zejména pražská bohéma. Provozoval se nejprve v pražské taneční kavárně a kabaretu Montmartre v Řetězové ulici – traduje se, že první tango v Praze tančil právě v tomto podniku číšník Hamlet s tanečnicí jménem Emča Revoluce. Partnerem v tangu jí býval i „zuřivý reportér“ Egon Ervín Kisch. Zejména ve třicátých letech pak mnoho českých komponistů skládalo populární písně v rytmu tanga, některé z nich se dokonce blížily charakteru trampských písní (Nikdy se nevrátí pohádka mládí). Po druhé světové válce upadlo tango v zapomnění, renesanci u nás zažilo až koncem devadesátých let. Vyhledávaná je dnes především jeho jihoamerická verze.

Poté, co se tango v první polovině 20. století rozšířilo po Evropě, zařadilo se v podstatně zjednodušené podobě mezi tradiční společenské tance. Oběma variantám je společná celková nálada a styl hudby, odlišné je například držení partnerů. V pravém argentinském tangu se ve velké míře uplatňuje improvizace. Každý pár si vytváří svou vlastní, unikátní formu tance, která je ovlivněna momentální náladou, hudbou, prostředím i osobností tanečníků. Podstatná je komunikace mezi partnery a harmonie jejich pohybu. Tango je však zároveň rozhovor plný vášně, svár mezi mužem a ženou o to, kdo bude na parketu pánem.

Původ slova tango přesně neznáme. Může pocházet z afrických jazyků, kde znamená arénu či uzavřené místo a stalo se také pojmenováním černošských tanců doprovázených bubínkem. Se slovem „tango“ může etymologicky souviset právě slovo „buben“ vzniklé ze starofrancouzského „tabour/ tabor“, které se utvořilo zkřížením španělského „tambor“ s arabským „tunbūr“ a znamenalo druh strunného nástroje. Jiné teorie říkají, že původ slova tango je onomatopoický (zvukomalebný) a pochází z citoslovce "tam-bo tam-bo", které charakterizuje pronikavý a hluboký zvuk djembe, bubnu ze západní Afriky.

 

Z hlediska hudebního se jedná o tanec v sudém taktu, v synkopickém a tečkovaném rytmu. Na rozdíl od tanečního provedení je v hudební interpretaci minimální podíl improvizace, melodie bývají přesně zapsané. Texty mají často sentimentální nádech a zvýrazňuje je mollová melodie. Skladatel Astor Piazzolla o tangu řekl: „My Argentinci jsme introvertní stejně jako jsou Brazilci extrovertní. Proto je tango vždy smutné, nikdy to není veselá hudba.”

První ansámbly hrající tango kombinovaly většinou flétnu, kytaru a housle. Pro tango typickým nástrojem je ovšem bandoneon, knoflíková tahací harmonika původem z Německa, kde v malých kostelích nahrazovala varhany (původní název zněl Band-Union). Hra na bandoneon je považována za velmi obtížnou. Norský bandoneonista Per Arne Glorvigen prohlásil: „Bandoneon je nelogický nástroj – klávesnice pro levou ruku je jiná než pro pravou, a obě navíc hrají jinak, když se měch stahuje a když se roztahuje. Má ovšem fascinující průzračný zvuk.“
 

Tango inspirovalo i celou řadu hudebních skladatelů, např. Igora Stravinského, Paula Hindemitha, Ervína Schulhoffa, Aloise Hábu či Isaaca Albénize. V průběhu večera uslyšíme také skladbu od posledně jmenovaného skladatele. Poslechneme si rovněž Směs z opery Carmen od Georgese Bizeta, Pièce en forme de habanera. Téměř polovina programu bude patřit skladbám Argentince Astora Piazzolly, který je zřejmě nejvýraznější skladatelskou osobností spojenou s argentinským tangem. Piazzolla prošel evropským kompozičním školením a jeho tvorbu ovlivnil jazz. V jeho skladbách se tak prolínají vlivy argentinského folkloru, jazzu a klasické hudby. Byl však také jedním z nejslavnějších hráčů na bandoneon. Zatímco tradiční způsob hry na bandoneon je vsedě, s nástrojem na kolenou, Piazzolla přišel s novým způsobem hry, vstoje s jednou nohou na židli. Zejména díky němu se tango přesunulo z kaváren do koncertních síní.

Na večeru s názvem Tango Soirée vystoupí renomovaní tanečníci Zuzana a Jiří Pokorní a Trio Accordo.

Trio Accordo (Pavel Hůla – housle, Petr Paulů – kytara, Ladislav Horák – akordeon)

Interpreti spolupracují v triu od roku 2007, kdy je spojila společná práce na díle Václava Trojana. Velký ohlas vzbudilo jejich vystoupení v Sukově síni pražského Rudolfina k Trojanovu životnímu jubileu, po němž je kritika označila jako Nové Trojanovo trio. V současné době jsou zváni na mnohá česká i zahraniční pódia (např. mezinárodní festival ve slovenském Popradu, italský festival Dolomiti, mezinárodní festival v Drážďanech ad.) a natočili CD s názvem Století Václava Trojana.

Video ukázky naleznete zde:

 

http://www.youtube.com/watch?v=bXhQNRsH3uc
http://www.youtube.com/watch?v=-taUfmQL4-w&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=5E4mBoGX6Dw

Záznam Nethovorů na Scena.cz s Ivanem Ženatým z 8. června 2011

Na našem partnerském kulturní portálu byl 8. června realizován živý rozhovor s naším předním houslovým virtuosem Ivanem Ženatým, kdy měla veřejnost možnost položit panu Ženatému jakýkoli dotaz. Zde přinášíme jeho záznam:

* Proč jste začal hrát na housle? Jana
Moc se mi libila pani ucitelka Marta Klapkova. Kdyz mi housle ladila, vonely ji ruce lotosovym mydlem. Velmi brzy jsem pochopil, ze se ocitam na osudove ceste.

* Co vás přivedlo k muzice? Alena

Tatinek vedl jazzovou kapelu a pan Vavra, ktery tam hral na klavir, onemocnel se srdcem. Chodil uz hrat jenom na svatebni obrady a na pohrby do kostela. Na jazz jsem mel byt vyskoleny ja. Ale zbehl jsem k Beethovenovi.

* Pamatujete se na svůj úplně první koncert? Lída, Karviná

Samozrejme. Hral jsem na schuzi zahradkaru dve lidove pisne v prvni poloze a moje spoluzacka Evicka Vavrova k tomu tancila.

* Vážený Ivane, vítáme Vás u internetového rozhovoru a děkujeme, že jste přijal naše pozvání. Můžete přiblížit jaký byl nebo ještě bude Váš dnešní den a jak se kamarádíte s Internetem. Redakce

Dekuji za pozvani i privitani. Vcera v noci jsem pricestoval do Prahy z Nemecka, dnes jsem vyzvednul postu a cely den cvicim na housle Dvoraka, ktereho zitra zkousime s Ceskou filharmonii a Jirim Belohlavkem. Peru kosile, varim polevku a k tomu hraju u otevreneho okna. Dole pode mnou se smejou lidi sedici v kavarne, takze mam takovouto vzdalenou spolecnost. A internet - kdyby mi pred 20 lety nekdo rekl, ze se bez toho neobejdu, velmi bych se divil. A dnes - vsechny letenky, hotely, korespondenci, informace si obstaravam odsud.

* Jak se těšíte na MHF Český Krumlov, bude Vás doprovázet Talichův komorní orchestr. Na jaký repertoár se můžeme těšit? Zedena Smutná, Vinohrady

V Ceskem Krumlove Budeme hrat prvni Bachuv a Mendelssohnuv koncert. Tesim se, protoze to bude prvni koncert jakoby v nove sezone - po mych prazdninach.

* Pane Ženatý, vážná hudba prochází v současnosti krizí jak tvůrčí, tak i posluchačskou. Jak to vnímáte vy? Marie K., Košíře

Domnivam se, ze krizi prochazi cela spolecnost a cela tato civilizace. A myslim, ze pokud odtud vede cesta ven, tak jedine na zaklade obnoveni tech hodnot, na kterych pred staletimi vznikala.

* Moc Vás zdravím pane Ženatý, prozraďte nejtěžší skladbu, kterou jste kdy hrál a jejíž příprava vám zabrala nejvíce času? Dagmar Francová, Český Krumlov

To je velmi individualni a relativni. Napriklad Paganiniho skladby, ktere byvaji obvykle povazovany za vrchol housloveho kumstu, mi v soucasnosti nedelaji takove starosti jako treba Mozart, ktereho muze hrat kazdy konzervatorista. Ale najit tu spravnou miru mezi vtipem, eleganci, jednoduchosti a presto bozskosti je ukol na cely zivot.

* Na festival do Krumlova se už po několikáté vracíte, pane Ženatý. Jak hodnotíte tuto hudební přehlídku - její umělecké kvality, třeba v porovnání s jinými konkurenčními festivaly? Jana
Velmi si vazim skutecnosti, ze krumlovsky festival nejen vzniknul, nezaniknul , ale podle meho nazoru se velmi progresivne vyviji. Je to pro me ta spravna rovnovaha mezi umenim a byznysem v nejlepsim slova smyslu. A navic - vzdycky, kdyz tam prijizdim, byva krasne pocasi....

* Můžete prozradit, jak často měsíčně koncertujete? Petr

V prumeru osmdesatkrat rocne.

* Často jsi zván do mezinárodních porot hudebních soutěží, kterou považuješ za nejprestižnější? Adam

Pro nas Cechy je velmi vzacna mezinarodni soutez Prazskeho jara. Jsem stastny, ze mi bylo dano na teto soutezi pred lety zvitezit a pozdeji i zasednout v porote - navic vedle meho ucitele, Mistra Josefa Suka.

* Existuje pro vás nějaká skladba, která je pro vás dosud nezdolaným Matterhornem? .) Jiří, Budějovice

Hudba byva nekdy takto "sportovne" pojimana a urcite se da urcit cela rada svizelnosti, ktere nam jednotlivi skladatele prichystali. Chtel bych ale zduraznit, ze podstata hudby podle meho presvedceni neni v prekonavani sebe sameho, ale v moznosti dotknout se tech nejvyssich hodnot, ktere tu mame k dispozici. Je to take mnohem zabavnejsi.

* Musí hudebník vašeho renomé pravidelně cvičit, nebo to už jde samo? Roman

Mily Romane, zatim jsem ve svem zivote nenasel nic, co by slo uplne samo. Pokud takovou zkusenost mate, velmi rad bych se poucil.

* Pane Ženatý, pro které publikum koncertujete nejčastěji? Dušan

Hravam hodne v Nemecku, v Anglii a Irsku, ve Spanelsku, Svycarsku a Rakousku (pred tydnem jsme vystoupili s Ceskou filharmonii ve videnskem Musikvereinu), kazdorocne ve Spojenych statech a Kanade, sem tam v Japonsku a samozrejme pravidelne v Cechach.

 

* Co hrát místo klasického repertoáru i popové či rockové skladby.... Šel byste do toho? :) Pavel

Ne, dekuji.

* Míváte ještě při koncertech trému? Alex@Praha

Mivam takovy prijemny pocit, "ze uz to prijde", touhu spojenou s prirozenym respektem.

* Máte nějakého oblíbeného skladatele, kterého hrajete raději než ostatní? Olda, Liberec

Kdykoliv hraju cokoliv, delam to tak, jako by to byla nejlepsi hudba na svete. Ale prirozene mam autory, kteri zustavaji nesmirne svudni, ackoliv znam jejich kompozice velmi dukladne. Treba takovy Johann Sebastian...

* Bude vystupovat v maškarním sále na českokrumlovském zámku. Zajímalo by mě, jestli muzikant při hře vnímá prostředí, ve kterém hraje a jestli ho to nějak ovlivňuje? Barbora, Krumlov

Ja vnimam prostredi i publikum velmi a pripada mi to prirozene, protoze kvuli tem lidem tam koneckoncu prijizdim. V maskarnim sale je jeste jedna takova zvlastnost - otocite-li se k orchestru, vidite v tecj velkych zrcadlech vsechny Vase posluchace.


* Jaká je značka vašich oblíbených houslí? Mirek

Giuseppe Guarneri z roku 1740.

* Ivane, hraješ spíš srdcem nebo více technicky? Roman, Brno

Hraju srdcem i technicky a stale hledam tu rovnovahu.

* Stalo se někdy, že vám praskla struna při koncertě? Pokud ano, jak se při takové příležitosti člověk zachová? Božena, Mělník

To se tak cas od casu stane (mne naposledy pri dulezitem koncerte letos v breznu v prazskem Rudolfinu). Proste se struna vymeni a hraje se dal. Publikum s Vami ale od te chvile vice souciti...

* Máte rád Mozarta? Radek

Kdo ho poznal, ma ho rad.

* Vlastníte ještě jiné nástroje? Petr, Opava

Jiste, ale hraju skoro vsechny koncerty na guarnerky.

* Prozradíte, kolikatery housle máte? Jiří

Momentalne ctvery. A 14 smyccu, ale to je spis takova sberatelska vasen.

* Prožíváte při hře na housle eufórii? Dana

Bez euforickych pocitu bych housli radeji nechal.

* Hodně koncertujete po celém světě. Kde jste byl nejdál mimo Evropu? Gábina, Ústí N/L

Nejdal jsem byl asi v Jizni Americe.

* Žijete v zahraničí. Co vás přimělo k tomuto rozhodnutí? Zdeno

Chtel jsem zkusit zacit pedagogicky pracovat a v Praze me tak nejak nechteli. Ale po letech se to zmenilo. Od letosniho rijna jsem dostal nabidku od Akademie muzickych umeni. Takze jsem opet doma.

* Jaké světové hudební osobnosti jsi za svoji úspěšnou hudební kariéru potkal? Dušan

Na prvnim miste musim jmenovat Josefa Suka, u ktereho jsem se take ucil a s kterym jsem take hral. Z nasich umelcu bych jeste rad jmenoval Ivana Moravce a Jiriho Belohlavka. A ze zahranicnich celou radu - treba Yo-Yo Ma, Neville Marriner, Valerij Gergijev, Michail Pletnev, Lorin Maazel...

* Jaký máte repertoár a co z něj nejraději hrajete? Michael, Pha

Muj repertoar je pohrichu velky a zpusobila to moje nenasytnost. Proste jsem v urcitem stadiu chtel hrat vsechno. Dnes uz si daleko vice vybiram a take se vice koncentruju na to, aby dramaturgie mych koncertu davala vetsi smysl.

* Jak si nejlépe odpočinete? Jitka, Pha8

Nejlepe ve spanku.

* Kolik CD už jsi vydal, na co nového se můžeme těšit? Tamara

Pres 50, v soucasnosti se pripravuje nahravka ctyr koncertu Frantiska Bendy pro Supraphon.

* Ivane co Vás inspiruje pro současné hudební tvoření? Eva

Nemel jsem zrovna nejlepsi rok, co se tyka soukromi. Kupodivu (nebo logicky) mi to dava neuveritelne mnoho impulzu pro mou hudbu.

* Čím je pro vás hudba? Květa

To je fatalni otazka a prvni odpoved, ktera nas, ztracence napadne zni: VSIM.

* Ivane, kdo byl vaším největším vzorem? Alěš, Most

David Fjodorovic Oistrach a Henryk Szeryng.

* Pane Ženatý, kde jste koncertoval naposled? Lukáš, Praha 10

Minuly tyden ve videnskem Musikvereinu a pro Spolecnost Jana Kubelika v kolinske synagoze.

* Ivane kam pojedete na letní dovolenou? Dana

Velmi se uz tesim. Vlastne ani jeste nevime presne kam, ale budou se mnou moji synackove Juraj a Jakub.

* Dobré odpoledne, jak velký je váš současný repertoár a co hrajete nejraději, jaký styl je vám nejbližší? Tomáš L.

Muj repertoar je vypsany na www.ivanzenaty.com, prominte, tady bychom to nestihli. Co se tyce stylu, vzdycky jsem mel pocit, ze musim hrat vsechno - od baroka po nejsoucasnejsi soucasnost. A vzdycky jsem to tak delal.

* Ivane na jaké housle hrajete? Martin / Pardubice

Giuseppe Guarneri z roku 1740.

* Na programu MHF Český Krumlov je řada hudebních hvězd včetně Vás, jaké vystoupení si určitě nenecháte ujít? Jaroslava, Sokolov

Rozhodl jsem se zustat na Placida Dominga a dotknout se legendy.

* Při své pedagogické činnosti se setkáváte s mladými hudebníky. Máte pocit, že jsou méně pilní než jste bývali vy? Bohuslav K. / Jíčín

Mam mezinarodni tridu, kde studuji krome ceskych houslistu take Nemci, Cinani, Japonci a Korejci. Kdo tomu nedava vsechno, nevydrzi u me dlouho.

* Vážený Ivane, děkujeme za příjemný on-line rozhovor, prosíme Vás o závěrečné slovo. Redakce

Take ja dekuji za pozvani, hezky vecer.

Koncert houslisty Ivana Ženatého ozdobí 20. ročník festivalu

Odborná kritika, hudební kolegové i posluchači označují v poslední době Ivana Ženatého za nejvýznamnějšího českého houslistu.

Ivan Ženatý opakovaně hostuje u všech orchestrů ve své vlasti (v první řadě České filharmonie, Pražských symfoniků, Symfonického orchestru Českého rozhlasu), ale také u slavných mezinárodních těles (BBC Symphony Orchestra London, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Berliner Symphoniker, Orchesta Nacional de Madrid a dalších). Velkou pozornost vzbuzují i jeho sólové a komorní projekty (kompletní Bachovy sólové sonáty a partity na jednom večeru nebo Beethovenovy a Brahmsovy sonáty z posledních sezón). Svým mimořádně bohatým repertoárem (zahrnujícím přes padesát houslových koncertů od Bacha, Vivaldiho, přes Beethovena, kompletního Mozarta a všechna velká romantická díla až k Stravinskému, Brittenovi, Schnittkemu a Henzemu) oslovuje Ivan Ženatý široké publikum, aniž by na okamžik opustil svět klasické hudby. Kromě samozřejmé technické perfekce býva oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu.

Svou profesionální kariéru zahájil houslista účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě v roce 1982, po které následoval debut s Českou filharmonií a Liborem Peškem (1983), vítězství v soutěži Pražskího jara (1987) a laureátský titul Mezinarodní tribuny mladých umělců UNESCO (1989). V roce 1990 debutoval pan Ženatý v Londýně, 1991 v berlínské Filharmonii a Concertgebouw v Amsterdamu, 1994 v Tokyu, 1996 v New Yorku a Buenos Aires. Hrál společně s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, Serge Baudo,Valerijem Gergijevem, Andrejem Boreyko, Nevillem Marrinerem a dalšími významnými osobnostmi své doby.

Hudební výraz Ivana Ženatého ovlivnila nejvíce osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem, výraznou změnu v jeho hudebním myšlení inicioval prof. Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale měly soukromé lekce u Josefa Suka a následná dlouholetá spolupráce vrcholící vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl W.A.Mozarta.

Gramofonové nahrávky Ivana Ženatého ostatně vzbuzovaly vždy nadšený ohlas u posluchačů i hudebních kritiků. Po celou dobu jeho činnosti je patrná koncentrace na souborná díla velkých autorů jako Telemann, Bach, Mendelssohn, Schumann, Schulhoff nebo Dvořák a Grieg natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil nový dvořákovský komplet (www.audite.de) a nahrávka obou houslových koncertů J.B.Foerstera s BBC SO London a jeho šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem (www.supraphon.cz).

Díky newyorské Harmony Foundation hraje Ivan Ženatý na vzácné housle Giuseppe Guarneriho "del Gesu" z roku 1740.

Přirozenou protiváhou koncertní a nahrávací činnosti Ivana Ženateho je jeho práce pedagogická. Kromě mistrovských kurzů v Německu, Španělsku a USA přijal v roce 1996 profesuru houslové hry na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera v Drážďanech. Prof. Ženatý je často zván do porot hudebních soutěží (Pražské jaro, Königin Sophie Charlotte, Pancho Vladigerov, Violine in Dresden), opakovaně předsedá porotě mezinárodní Beethovenovy soutěže.

Ivan Ženatý žije v Drážďanech.

Poslechněte si několik audio ukázek brilantní hry Ivana Ženatého:

Hvězda světového jazzu Arturo Sandoval

Stalo se již nedílnou součástí dramaturgie MHF Český Krumlov, že žánrovou paletu obohacují i barvy jazzu. V sérii Hvězdy světového jazzu se objevila již řada významných jmen, jako Bobby Shew, Maynard Ferguson nebo James Morrison. V letošním roce do Českého Krumlova přivítá skutečná jazzová supernova— legendární kubánský trumpetista, klavírista a skladatel Arturo Sandoval. 

Chráněnec legendárního jazzového mistra Dizzy Gillespieho, Arturo Sandoval se narodil v Artemise, malém městě na okraji Havany na Kubě dne 6. listopadu roku 1949, jen dva roky potom, co se Gillespie stal prvním muzikantem, který vnesl vlivy latiny do amerického jazzu. Sandoval začal studovat hru na klasickou trubku ve dvanácti letech, ale nedlouho poté byl okouzlen světem jazzu. Od té doby se rozvinul v jednoho ze světově nejuznávanějších opatrovníků jazzové trubky a křídlovky a řadí se rovněž mezi uznáva-né klasické umělce, klavíristy a skladatele.

Sandoval je jedním z nejdynamičtějších a nejvitálnějších žijících performerů dnešní doby. Miliony diváků jej viděli na předávání Oscarů a cen Grammy, kde vystoupil se Celine Dion a Justinem Timberlakem a stejně tak na předávání Latin Billboard s nadanou Alicií Keys, kde získal svoji šestou Billboard Award pro „Best Latin Jazz Al-bum“. Sandoval byl oceněn šesti cenami Grammy, dvanáctkrát byl nominován a získal také 6 Billboard Awards a jednu cenu Emmy. Sandoval zkomponoval hudbu rovněž pro autobiografický film HBO „For Love or Country“ s Andym Garciou v hlavní roli. Jeho poslední CD „Time for Love“ získalo tři nominace a dvě Grammy.

Sandoval se stal zakládajícím členem skupiny Irakere, která rovněž byla oceněna cenu Grammy a jejíž tvorba založená na prolnutí jazzu, klasického rocku a tradiční kubánské hudby způsobila senzaci ve světě zábavy. V roce 1981 Sandoval odešel z Irakere a zalo-žil si svoji vlastní skupinu, která si získala nadšené ocenění od kritiků i obdiv publika a drží si jej stále.

Sandoval je rovněž jedním z umělců nejintenzivněji se věnujících vzdělávacím programů ve svém oboru. Mimoto je i uznávaným klasickým muzikantem, který pravidelně vystupuje s předními symfonickými orchestry po celém světě. Arturo zkomponoval svůj vlastní Koncert pro trubku a orchestr, který je zařazen na nahrávku „The Classical Al-bum“. Arturo vystoupil s nejvýznamnějšími orchestry doma i v zahraničí a v jeho disko-grafii nalezneme například i Williamsův Trumpetový koncert, který nahrál s Londýnským symfonickým orchestrem. Jeho klasické umění mu vyneslo respekt a obdiv předních dirigentů, skladatelů a symfonických orchestrů po celém světě.

Sandovalovu všestrannost dokládají nahrávky, které realizoval s Dizzym Gillespiem, Woodym Hermanem, Woodym Shawem, Michelem Legrandem, Billem Contim, Stanem Getzem, Johnnym Mathisem, Frankem Sinatrou, Paulem Ankou, Rodem Stewartem nebo Alicií Keys mimo jiné. Vystupoval například s Johnem Williamsem a Boston Pops v Super Bowl s Tonym Bennetem a Patti LaBelle.

Jeho hra i kompozice jsou dále zaznamenány na soundtrackách Dava Grusina Havana a Random Heart v Mambo Kings, Mambo Caliente nominovaného na Grammy, Perez Family, 61 nebo Mr. Wrong. Sandoval dále zkomponoval hudbu pro balet Pepito’s Story, Soul Possessed, Oman O men a The Chocolate Hot Nutracker v choreografii Debbieho Allena.

Arturo Sandoval se za svým snem těžce probíjel v době, kdy žil ještě na Kubě. Teprve emigrace mu dodala energii a sílu k dosažení a překonání dětských snů. Naplněn virtuózními schopnostmi netoužil po ničem jiném než sdílet své nadání s ostatními, kdo cítí tentýž silný obdiv k hudbě, kterou dělá. Často se mluví a Sandovalově technické virtuozitě a jeho bravurních vysokých tónech, ale kdo jej viděl hrát na klavír, lyricky improvizovat balady nebo měl příležitost užít si různorodost jeho vlastní hudby zahrnující jazz, latinský jazz nebo klasiku, ví, že Arturo Sandoval je předním muzikantem a jedním z nejbrilantnějších, mnohostranných a uznávaných umělců dnešní doby.

Zajímavá videa najdete v sekci video: http://www.arturosandoval.com/

Domngo jako bandita Ernani

V dnešním díle si představíme méně uváděnou operu Ernani Giuseppe Verdiho. Plácido Domingo v této roli debutoval na scéně milánské La Scaly v roce 1969 na zahájení operní sezóny. Domingo tuto roli a svou kariéru mnohokrát nezpíval, čehož sám lituje, neboť se jedná o hudebně krásné dílo se sofistikovaným libretem. Role Ernaniho je nesmírně náročná, tenor zde zpívá celou řadu árií, cavatin a především obtížných ansámblů. Ačkoli se již tragického a vznešeného partu Ernaniho Domingo vzhledem ke svému věku již nezhostí, sám se velmi těší na rok 2013, kdy by tuto operu v rámci oslav 200. výročí narození skladatele. Poslechněte si sami, co o této roli Domingo dále říká… včetně vtipné historky z jedné inscenace...

V roce 1843 Verdi podepsal kontrakt s Teatro La fenice v Benátkách na novou operu, mělo to být jeho páté scénické dílo a první, které nebylo určeno pro La Scalu. Verdi přesvědčil mladého bísníka Piaveho, aby napsal libreto podle hry Victora Huga Hernani z roku 1830. Ernani se stal první operou, kterou Verdi s Piavem dělal a úspěchu se tato opera těšila od své premiéry 9. března roku 1844. Ve Verdiho tvorbě je toto dílo přelomové, neboť předchozí pro Scalu určené díla vyžadovala vzhledem rozměrnosti scény rozsáhlé sborové scén. Pro menší La Fenice Verdi rozvinul typ intimnějšího dramatu, který se soustředí na osobní konflikty a konfrontace, což se odrazilo i ve změně Verdiho kompozičního stylu zejména v oblasti tradičních italsko-operních čísel.

Jednu z inovací nalezneme hned na začátku opery, kdy v první scéně prvního jednání se Ernani zpovídá ze své lásky k Elvíře a chce ji získat od jejího snoubence Dona de Silvy. Cavatina je uspořádána v tradičním formátu dvojárie, avšak Verdi rozšířil její první polovinu "Come rugiada al cespite", aby více zdůraznil Ernaniho posedlost. Podobně je rozšířena i Elvířina cavatina v následné scéně. Následný duet Elviry a Dona Carlose je jedním z první ch příkladů typických Verdiovských duetů, zahájených recitativem s rychlou deklamací textu s melodickým doprovodem orchestru. Druhá polovina má kontrastní melodie – lyrickou Carlosovu a agresivní Elvířinu, což reprezentuje odlišné prožívání obou charakterů. Nejzajímavějším je "Recitative e Terzo" uprostřed druhého jednání. Přestrojený Ernani se konfrontuje s Elvírou a Silvou, výsledné trio je primárně kombinací sól Ernaniho a duetu Elvíry a Ernaniho. Následně pošetilé a smrtonosné jednání Ernaniho se Silvou je melodicky doprovázeno pasáží v žestích, která se zprvu objevuje v předehře a zazní znovu na konce dramatu. Vysokým místem třetího jednání je Carlosova árie "O de' verd'anni miei", kdy Carlos očekává, zda bude jmenován císařem Říše římské a uvažuje, že se musí změnit a stát se čestným člověkem. V průběhu árie přispívá květnatý styl Carlose k širšímu a uvěřitelnému výrazu. Kruh se uzavírá ve čtvrtém jednání, kdy je Ernani dle paktu se Silvou odsouzen k sebevraždě. Jak Silva upamatovává Ernaniho na jejich dohodu, slavnostní žesťový akord se vrací a vybízí Ernaniho ke smrti vlastní rukou.

Podívejte se na ukázky z legendární inscenace této opery s Plácidem Domingem v titulní roli, kterou v roce 1982 uvedl na scéně La Scaly Riccardo Muti  a vedle Dominga se v hlavních rolích zaskvěli Mirella Freni, Renato Bruson a Nicolai Ghiaurov:

http://www.youtube.com/watch?v=ry_c_XZSRGc&NR=1

http://www.youtube.com/watch?v=iSHg5T3ppVs&feature=relmfu

http://www.youtube.com/watch?v=ZG9eE9OQUUo&feature=relmfu

http://www.youtube.com/watch?v=iSHg5T3ppVs&feature=relmfu

http://www.youtube.com/watch?v=HIf80Qeedrw&feature=relmfu

Collegium Marianum se vrací do Českého Krumlova

Pražský soubor Collegium Marianum se v minulosti na MHF Český Krumlov představil v především v několika nastudováních barokních oper v Zámeckém divadle. V letošním roce přiveze naopak čistě instrumentální program Boemo Furioso a 4. srpna vystoupí v Maškarním sále krumlovského zámku.  Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 cíleně zaměřuje na znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jako jeden z mála profesionálních souborů tohoto zaměření v ČR má na svém repertoáru nejen čistě koncertní díla s důrazem na autory české či působící ve střední Evropě, ale pravidelně připravuje unikátní tvary hudebnědramatických a tanečních představení. Každoročně je uvedeno několik novodobých světových premiér. Soubor úzce spolupracuje s významnými evropskými choreografy, režiséry či sólisty a dirigenty jako například Andrew Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory, Peter Kooij, Simona Houda-Šaturová, Peter van Heyghen, Damien Guillon či Sergio Azzolini. Od roku 1999 působí soubor pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž aktivní badatelská činnost propojená se studiem barokní gestiky, deklamace a tance umožnila postupně rozšířit profil souboru Collegium Marianum a uvádět původní hudebně dramatická díla. Collegium Marianum je rezidenčním souborem stejnojmenné vzdělávací instituce Collegium Marianum – Týnské školy, která působí od roku 1990 jako kulturní a vzdělávací centrum historických umění a plní tak významnou úlohu v pražském kulturním životě. Od roku 1999 pořádá cyklus koncertů Barokní podvečery navazující na tradici pravidelného koncertního života na Starém Městě pražském.

Soubor Collegium Marianum sbírá uznání zahraniční i české odborné kritiky. Pravidelně hraje na hudebních festivalech a prestižních pódiích v České republice i v zahraničí (m.j. Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Pražské jaro, Festival de Sablé, Concentus Moraviae, Bolzano Festival, Mitte Europa atd.). Diskografie souboru zahrnuje dvoudílnou antologii Hudba barokní Prahy I (2003) a Hudba barokní Prahy II (2005). V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, v rámci jehož řady Hudba Prahy 18. století vydal již tři nahrávky: J. J. I. Brentner – Koncerty a árie, Rorate coeli – Advent a Vánoce v barokní Praze a František Jiránek – Koncerty a sinfonie.

Collegium Marianum získalo v roce 2009 nejvyšší uměleckou cenu na festivalu Varaždinské barokní večery a současně se stalo nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby, které uděluje Česká hudební rada – sekce nevládní organizace Mezinárodní hudební rady při UNESCO.

V nedávné době soubor vydal novou nahrávku František Jiránek / Concertos & Sinfonias, z níž některé ukázky zazní i na festivalovém koncertu souboru. Ještě dnes se před našima očima - a především pro naše uši - otevírají stále nové kapitoly z historie bohatého hudebního života barokní Prahy. O osobnosti Františka Jiránka, skladatele a houslisty v pražské kapele hraběte Morzina, donedávna tušilo jen několik nejzasvěcenějších. Teď poprvé se pro všechny milovníky staré hudby otevírá možnost poslechnout si reprezentativní výběr z jeho virtuosních koncertů. Na první poslech je zde zřejmá vivaldiovská inspirace (propojená ovšem s výraznými prvky české muzikality) - nikoli náhodou; Jiránek byl svým zaměstnavatelem poslán na studia do Benátek, kde byl jeho učitelem nejspíš sám Antonio Vivaldi, v té době Morzinův „maestro di musica in Italia“. Později našel Jiránek své působiště v Drážďanech, kde byla jeho další tvorba postupně formována galantním stylem a nastupujícím klasicismem. Světové premiéry Jiránkových virtuosních koncertů se ujali vynikající sólisté v čele s „kouzelníkem“ svého nástroje, fagotistou Sergiem Azzolinim. Společně se souborem Collegium Marianum pod vedením flétnistky Jany Semerádové s plným nasazením vdechli Jiránkovi nový život, který si tento znovu objevovaný skladatel rozhodně zaslouží. 

Poslechněte si ukázky z této nahrávky. 

Soubor se pyšní i několika skvělými kritikami tohoto disku:

IRR (eng): Recenze Jiránek – IRR 2011-05-1 – IRR Outstanding

Diapason (fr): Recenze Jiránek – Diapason – 5 ladiček
Harmonie (cz): Recenze Jiránek – Harmonie 1_2011 – HHHHH

Na festival soubor v následujícím obsazení přiveze tento program:

Johann Friedrich Fasch (1688—1758): Suita pro dvě příčné flétny, dvoje housle, violu, fagot a basso continuo FWV K: g1a
František Jiránek (1698—1778): Koncert pro flétnu G dur
Jan Antonín Reichenauer (c1694—1730): Kvartet pro housle, fagot, violoncello a basso continuo
František Jiránek (1698—1778): Sinfonie F dur
Antonio Vivaldi (1678—1741): Komorní koncert „La notte“ pro flétnu, dvoje housle, fagot a basso continuo g moll, RV 104

Collegium Marianum
Jana Semerádová – flauto traverso, umělecké vedení
Lenka Torgersen, Vojtěch Semerád – barokní housle
Veronika Jíchová – barokní viola
Hana Fleková – barokní violoncello
Ondřej Balcar – barokní kontrabas
Sebastian Knebel – cembalo
Kamila Marcinkovska – barokní fagot
Martina Bernášková – flauto traverso

A na závěr ještě video ukázka Jiránkova Flétnového koncertu G dur v podání  tohoto souboru a Jany Semerádové.