V dalším díle našeho převzatého seriálu o Domingových velkých operních rolích se zastavíme u nejpopulárnější a nejuváděnější opery vůbec, Bizetovy Carmen. "Pokud jste naprostý operní začátečník a chcete doporučení, s jakou operou začít, pak Vám jednoznačně poradím Carmen. Ale je nutné vybrat si opravdu dobrou produkci, protože v opačném případě je to to nejhorší, co můžete udělat a opera Vám bude připadat jako kýč," říká Plácido Domingo o tomto titulu. Svého prvního Dona José ztvárnil Domingo v roce 1963 v Tel Avivu. Bylo to v době, kdy společně se svou ženou Marthou žil v Izraeli..K Donu José má Domingo velmi vřelý vztah, protože je mu blízké i prostředí Baskicka, odkud pocházela Domingova matka. Je to role, který je velmi lyrická, zvláště v pasážích s Micaelou, a současně velmi dramatická, např. v "květinovém" duetu s Carmen.Tato opera je plná velkých emocí, poslechněte si, co o této opeře říká sám Domingo:
Je úžasné, že Bizet nikdy nebyl ve Španělsku a přitom se mu podařilo napsat ryze španělskou operu, což podotýká i rozený Španěl Domingo. Ačkoli je to dnes opera opravdu velmi oblíbená, při své premiéře roku 1875 zcela propadla. Pro francouzské publikum uvyklé velkým operám se Carmen ukázala být příliš komplikovaná a příliš naturalistická a sexualistická. Bizet zemřel čtvrt roku po premiéře zklamán, ale pevně přesvědčen, že se jedná o jeho nejlepší operu. Za pravdu mu dal teprve o několik let později stále sílící úspěch v zahraničí. Bizet se v tomto díle snažil o přetavení moralistické, buržoazní opery comique ve více sofistikovaný žánr. Libreto této opery vychází z příběhu Prospera Meriméeho Carmen a do operní podoby je upravili Halévy a Meilhac. V původní verzi Bizet počítal s mluvenými pasážemi, do podoby recitativu je převedl Guiraud, čímž dodal dílu na dramatičnosti. Opera zdůrazňuje stavové společenské rozdíly, exotično, zjevnou sexualitu a mysogynství, což pramení z Meriméeho modelu Carmen. Bizetův hudební jazyk je plný pravidelně se vracejících motivů, jemných melodií a žánrových manipulací s cílem odlišit individuální charaktery jednotlivých postav a jejich proměny.
Operu uvozuje overtura, ve které se objevuje řada důležitých témat včetně hudební charakteristiky toreadora Escamilla, exotických chromatik a hudebních symbolů Carmen a Dona Josého. Cikánka Carmen zpívá v mnoha tanečních číslech, ať již habaneru L'amour est un oiseau rebelle nebo seguidillu Près des ramparts de Seville nebo cikánskou píseň Les tringles des sisters tintaient. Překračováním diatonických hranic a užitím chromatických prvků Bizet mistrně vystihuje Carmenin exotický původ i erotickou smyslnost. V tomto smyslu její postava ostře kontrastuje s Micaelou, která má blíže spíše k jemnému francouzskému bel cantu (např. árie Je sais que rien ne m'épouvante). Hudební styl Dona Josého reflektuje různé roviny jeho osobnosti a osciluje mezi nevinností odpovědného vojáka a posedlého milence schopného vraždit. Lyrický styl najdeme v árii Ma mère, je la vois, povzdech nad nízkým původem přináší Halte-là! Qui va là? Dragon d'Alcala. Pak nastává obrat a z Dona José se stává posedlá, poražená osobnost, což Bizet mistrně vystihuje změnou hudební barvy a proměnou melodie.
Legendární a Domingovou nejmilovanější inscenací Carmen se stala Zeffirelliho produkce z Vídeňské státní opery, kterou hudebně nastudoval Carlos Kleiber v roce 1978. Vedle Dominga se jako Carmen tehdy představila Elena Obraztsova, role Micaely se ujala Isobel Buchanan a Escamilla ztvárnil Yuri Mazurok.
Kompletní nahrávku této legendární inscenace můžete zhlédnout zde http://www.youtube.com/watch?v=SaypJ4kmYCE.
Žádné komentáře:
Okomentovat