Domingo jako Manrico aneb co s vysokým C...

Dnes se opět vracíme k našemu seriálu o Plácidu Domingovi a představení největších rolí jeho repertoáru. Jak Domingo sám říká, pro operního pěvce je největším uspokojením a prakticky i privilegiem moci zpívat role v operách Giuseppe Verdiho. Sám Domingo vystupoval za svoji bohatou kariéru ve více než 600 inscenacích Verdiho oper a na 160 představení navíc dirigoval. Dnes se zastavíme u opery Il trovatore neboli Trubadúr, ve které Domingo ztvárňoval roli Manrica. Je to nádherný, vznešený charakter, který Domingo zpíval v 50 – 60 představeních, což je podle jeho vlastních slov docela málo. Rád by býval Manrica nastudoval vícekrát, ovšem sám zdůrazňuje, že je to role skutečně spíše pro zdatné mladé pěvce. Poslechněte si sami, co o této intenzivní, krásné, poetické i dramatické roli Domingo říká sám:

Druhá z třech velkých oper středního období vyztužila Verdiho úspěch. Trubadúr je opera, která vychází z tradic první poloviny 19. století. Je založena na Gutierrezově hře, jejíž spletitý, mnohdy až nepravděpodobný děj se stal terčem mnoha posměšků. Domingo však sám podotýká, že libreto opery, které pro Verdiho začal psát Salvatore Cammarano a dokončil Leone Bardare, není špatné a dokládá to i fakt, že Trubadúr dosáhl většího úspěchu například než Rigoletto. Operu původně Verdi zamýšlel nazvat podle ženské hrdinky Azuceny, dobová obliba tenorů však jeho záměr zvrátila v rozhodnutí pojmenovat jej Trubadúr. V roce 1856 byl Verdi požádán o vytvoření francouzské verze opery pro pařížský operní dům, na což Vrdi zareagoval přidáním baletní scény do třetího dějství a k přepsání finální scény. Tyto úpravy se však standardně dnes na jevištích neuvádí. 

Význam Trubadúra tkví v jeho hudbě, která zahrnuje jedny z nejpůvabnějších melodií, které Verdi kdy napsal. Říká se a slova Plácida Dominga to jen potvrzují, že pro úspěch tohoto Verdiho kusu je nezbytné mít čtyři opravdu velké verdiovské hlasy. Ze vzletných frází Leonořiny otevírající árie ze přenášíme rázem do bojovného vzrušení Manrica v árii „Di quella pira“ a všem hlavním hrdinům je tak dána klasická operní příležitost ukázat kvality svého hlasu. Jedinou výjimkou je Azucena, která tradiční dvojdílnou árii v opeře nemá, ale její part je obdařen snadno zapamatovatelným sólem a duety v průběhu celé opery. Role Manrica je jednou z nejobtížnějších Verdiho postav, je zapotřebí půvabu lyrického tenoru pro árii „Ah si, ben mio“ a na druhou stranu plně dramatický tenor pro následující obtížnou árii „Di quella pira“ s pověstnými vysokými C, která si mnozí tenoři transponují do bezpečnějších nižších poloh, jak podotýká a dělá i Domingo. Verdiho Trubadúr je jednou z posledních oper statických oper, které mají největší efekt, jsou-li dobře zazpívány bez ohledu na dramatické ztvárnění. Trubadúr je bohatý na krásnou hudbu a proto se těší konstantní oblibě publika, zatímco kritika často poukazuje na nedostatek důvtipu.Domingo v roli Manrica debutoval v roce 1968 v opeře v New Orleans, nejraději však vzpomíná na spolupráci se třemi opravdu Verdiovskými pěvci, kterými byli v Karajanově nastudování ve Vídeňské státní opeře v roce 1978 bulharská pěvkyně Raina Kabaivanska jako Leonora, italská mezzosopranistka Fiorenza Cossotto jako Azucena a legendární italský operní baryton Piero Cappuccilli. Podívejme se na několik ukázek z této inscenace:

Viva flamenco v podání Carlose Pinany

Zemitý zpěv, efektní tanec, temperamentní rytmy linoucí se z kastanět, bubnů i rukou hudebníků a úchvatně svůdné tóny guitarry flamenca... ohnivá Andalusie, černovlasí Španělé s uhrančivými pohledy a svůdně tančící dívky s havraními vlasy a bohatými sukněmi… nemusíte jet až na jih Španělska, abyste toto všechno zažili na vlastní kůži, stačí navštívit koncert vynikajícího flamencového kytaristy Carlose Piñany a jeho skupiny 30. července na MHF Český Krumlov! Jaleo!

Podobně jako muzikálová, přináší MHF Český Krumlov pravidelně i zpestření z oblasti žánrů národní hudby, které můžeme souhrnně nazvat world music. Kromě národního večera, který je coby gastronomicko-hudební show, stálou a velmi vyhledávanou odpočinkovou akcí v rámci koncertní řady (letos Slovenský večer, 13. srpna), přináší festival i ukázky jiných uměleckých forem typických pro různé světové regiony. V letošním roce to budou hned dvě. Nejprve zavítáme s předním flamencovým kytaristou a jeho skupinou do svůdně temperamentního Španělska, a poté navíc i za tangem do Argentiny (Tango Soirée, 12. srpna).

Flamenco, to je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusie, konkrétně město Cádiz. Vzniklo mezi cikány, kteří tam v 15. století doputovali z Indie přes Pákistán a Egypt, a proto se ve flamencu cikánská kultura mísí se španělskou, indickou, židovskou i arabskou. Od svého vzniku přibližně do roku 1850 bylo umění flamenca pouze součástí životního stylu, neexistovali profesionální umělci, provozovalo se doma, pro velmi úzký okruh lidí, většinou příbuzných. Od počátku 19. století přichází společně s romantismem vlna zájmu o Španělsko, hlavně o jeho exotickou tvář, kterou představovali právě cikáni a jejich umění. V té době tak vznikala literární díla inspirovaná tematikou jihošpanělských cikánů a flamenca, a stejně tak i další hudební kompozice inspirované španělskou hudbou. Od poloviny 19. století, společně se vzestupem popularity flamenca, začaly vznikat tzv. cafés de cante nebo cafés cantantes, místa pro komerční produkci flamenca. Tato doba, která trvala přibližně do začátku 20. století a byla Zlatým věkem této umělecké formy. Na druhou stranu se umění s postupující komercializací přirozeně přizpůsobovalo vkusu a požadavkům širokého publika a tradiční čisté, pravé flamenco (flamenco puro), bylo zatlačováno do pozadí, až nakonec zažilo hluboký umělecký úpadek, paradoxně právě vlivem předchozí povrchní popularizaci. 

 

I přesto však najdeme umělce, kteří jsou skutečnými mistry ve svém oboru a flamenco provozují v souladu s původními tradicemi. Jedním z takových je i renomovaný Carlos Piñana, v jehož hře se snoubí brilantní kytarová techniku s neobyčejným výrazem. Carlos Piñana je jedním z nejlepších flamencových kytaristů. V jeho hře se kombinuje brilantní kytarová techniku s neobyčejným výrazem. Každé jeho představení okouzluje publikum po celém světě svou dech beroucí virtuozitou a jedinečnou krásou tónu, naprosto výjimečnou v celém flamencovém světě. Piñana se objevuje jak v sólových recitálech, tak v různých projektech zahrnujících klasickou hudbu, jazz, tanec či world music. Piñana rovněž zkomponoval řadu zajímavých flamencových kusů i neobyčejných projektů, jakou jsou Symphonic Flamenco, Body&Souls, Misa Flamenca a jiné. V jeho hudbě se kombinuje skvělá virtuozita s poezií a lyrismem. Piñana vytvořil zajímavý diskurz flamenca a jiných hudebních stylů, který vyúsťuje v jeho originální hudební řeč. Je mistrem improvizace, což ukazuje v sólových instrumentálních kusech i při doprovázení zpěváků. Jako kytarista má Piñana velice osobitý styl hry definovaný přesností, čistým a jasným zvukem, charismatem a citlivostí. Jeho výjimečná technika a muzikantství mu dovolují vyjádřit nejen duch čistého flamenca, ale současně i hledat zcela nové cesty. Je to zkrátka umělec, který do flamenca vnáší zcela nové perspektivy. Piñana je nositelem mnoha významných ocenění flamencové světa, získal první cenu a Bordo Minero na Mezinárodním festivalu Cantes Mineros v roce 1996, dále Národní cenu koncertního kytaristy Ramona Montoyi na Flamencovém festivalu v Cordobě v roce 1998, dále první cenu Sabicas na Calasparrarově národním festivalu mladých hráčů flamenca a v tomtéž roce i cenu Importante udělovanou magazínem La Opinión de Murcia. V roce 2001 Pinanovi Emma Egea Foundation udělila cenu Alumbre. Piñana se účastnil řady projektů s takovými muzikanty, jako například Yungchen Lhamo (Tibet), Fathy Salama (Egypt), Estrella Morente, Juan Manuel Cañizares, Carles Benavent, Javier la Torre, Jorge Pardo, Naseer Shamma (Irák), Miles Jay (USA), Said Chaibri (Maroko), Francoise Altan (Maroko), Aicha Redouane (Maroko), Ross Daly (Irsko), Ashraf Khan (Pákistan), Aytac Dogan (Turecko), Tommy Smith (Velká Británie) a jiní. Piñana rovněž vystupoval se symfonickými orchestry v Murcii, Lublani, Krakowě atd. Sólově vydal 6 nahrávek: El Cuidado de Una Esencia (1996), jako poctu svému dědečkovi, Cal-libiri (1999), Palosanto (2001), Mundos Flamencos (2003), Misa Flamenca (2007) se svým bratrem Currou, Mi Sonanta (2009). Piñana dále zkomponoval hudbu k filmu Desnudos v režii Juana Manuela Chumilly. Piñana pochází z rodiny s velkou flamencovou tradicí, Carlosovým prvním učitelem byl jeho otec Antonio, který jej uvedl do flamencového světa. Piñana studoval také klasickou kytaru na hudební konzervatoři v Cartageně a Murcii. Po absolutoriu se začal věnovat převážně flamencové hudbě jako kytarista a skladatel. 

 

Zajímavé audio a video ukázky Piñanovy hry najdete zde.

Václav Hudeček představuje mladé přátele aneb rozhovor různých světových houslových škol

Dnes Vás pozveme na koncert Václava Hudečka, který dne 29. července představí na MHF Český Krumlov své mladé přátele, absolventy své luhačovické Akademie. Koncert se uskuteční v Zámecké jízdárně a Václav Hudeček se na Vás opravdu těší... připravili jsme pro Vás rozhovor s ním, který byl pořízen na tiskové konferenci festivalu...

Jak se těšíte na své vystoupení na MHF Český Krumlov? 

Já jsem strašně rád, že mohu vystoupit na 20. ročníku festivalu, protože jsem jeho fanda od jeho samotného vzniku. Neudělat takovýto krásný festival v Českém Krumlově by byl zločin, město je nádherné a takovýto mladistvý festival, kde se prolínají žánry a má vždycky tu absolutně nejvyšší kvalitu, není to tedy za každou cenu mrzačení barokní hudby, ale jsou tam skuteční mistři, ať to bude letos Lúčnica, tedy lidová muzika, byli tam Čechomoři a mohl bych jmenovat dál skutečně špičkové kumštýře v různých podobách hudby, tak to se mně na tom festivalu líbí. Rádi na festival jezdíme s moji ženou, i když tam nehraju. Loni jsme byli na zahájení na José Curovi a bylo to nádherné.

Musím říci, že jsem na tomto festivalu poprvé a zatím naposledy v životě hrál před třemi lety Mendelssohnův houslový koncert bez dirigenta, bylo to s Pražským komorním orchestrem, který jak známo hraje bez dirigenta, ale přece jen velký romantický koncert… ale vyzkoušeli jsme si to a byl to úžasný zážitek, protože tento orchestr mě doprovodil naprosto perfektně. Vážím si toho, že jsem byl před těmi třemi lety tváří festivalu, po celé republice byly billboardy s mým houslovým gestem, zrovna když jsem dohrál a vážím si toho zvlášť, teď když vidím, že na Plácida Dominga se dostalo až teprve nyní… (smích). 

Rád bych na tomto místě vzpomenul jednu věc, která si myslí, že by tady měla zaznít, protože souvisí právě s mým letošním koncertem. Když jsem začínal v roce 1967, tak to byl takový malý zázrak, bylo mi 15 let a hned jsem koncertoval s Royal Philharmonic Orchestra, pak jsem dostal různé nabídky na nahrávky, ale nakonec byly zadupány do země. Bydleli jsme v té době na patře s Jiřím Maláskem, popovým pianistou, který k nám jednoho dne v roce 1969 přivedl otce prezidenta festivalu Jaromíra Boháče, pana Josefa Boháče, který v té době byl ředitelem Pantonu a ten den jsme se dohodli na mé první desce v Pantonu. Supraphon mě v té době odkopl, takže za mojí první deskou v době, kdy mi bylo 16 let, vděčím tátovi Jaromíra a rád bych mu při této příležitosti poděkoval za jeho tátu, který už bohužel není mezi námi. Tato spolupráce pak trvala až do roku 1989. 

Co chystáte pro své vystoupení v Českém Krumlově? 

Jsem rád, že k výročí jeho festivalu mohu na sůj koncert pozvat dva zatím nejúspěšnější absolventy mojí luhačovické akademie, a to Josefa Špačka, který vystudoval ve Philadephii na Curtisově Institutu a nyní ještě studuje na Julliard School v New Yorku. Když byl nedávno vypsán konkurz na koncertního mistra České filharmonie, tak přijel a samozřejmě neměl konkurenci a myslím, že od příští sezóny nastupuje. Tak to je jeden z mých hostů, který mi udělal ohromnou radost, je nejen senzačním houslistou opravdu světové kvality už dneska ve svých myslím 22, 23 letech, ale navíc je to úžasně skromný a noblesní kluk. Druhým hostem je Honzík Mráček, já mu pořád říkám Honzík, protože ho znám od narození a Honza se v loni stal nejmladším laureátem mezinárodní soutěže Pražského jara v jeho historii. Dostal druhou cenu v konkurenci do 35 let, kdy jemu bylo 18, z 50 přihlášených. Bohužel málo se ví, o těchto skvělých muzikantech, kteří už dnes nám dělají jméno po světě. Například Josef Špaček kromě toho že se stal koncertním mistrem České filharmonie, tak vyhrál mezinárodní soutěž jako jediný Čech v historii na Novém Zélandu, získal třetí cenu na mezinárodní soutěži v Kodani. Jsem samozřejmě rád, že uvítáme i rakouskou mladou houslistku, bude to zajímavá konfrontace dvou českých houslistů, jeden má čistě české školy, druhý má americké školy, já mám ruskou školu a Isabella Kropfitsch školu rakouskou. 

Vymyslel jsem takový program, aby byla i trošku legrace, protože zahrajeme koncert, dvojkoncert, trojkoncert a na závěr čtyřkoncert a moji maldí kolegové se ke mně tedy budou postupně přidávat. Zahrajeme skladby Johanna Sebasatiana Bacha a Antonia Vivaldiho. Trojkoncert je transkripce koncertu pro tři cembala, ale ono v barokní hudbě vlastně ani nevíte, jestli ten Vivaldiho koncert pro čtvery housle napsal Vivaldi pro čtvery housle, nebo ho napsal Johann Sebastian Bach jako koncert pro čtyři cembala, protože koncert existuje v obou verzích a nikdo neví, kdo byl první… 

A otázka na závěr, máte ještě nějaké nesplněné umělecké přání? 

Já se v tomto spíše řídím jedním arabským příslovím: „Raduj se z toho, co máš a netrap se kvůli tomu, co mít nemůžeš.“ Já si myslím, že kdybych měl nějaká nesplnitelná přání, spíš by to bylo rouhání, protože pán Bůh už mi toho nadělil za můj poměrně už dlouhý život, protože mi bude příští rok šedesát, až dost. Děkuji pánu Bohu, děkuji takovým fajn lidem jako jsou organizátoři tohoto krásného festivalu a jim podobným lidem, které jsem za svůj umělecký život potkal a doufám, že ještě dlouho budu potkávat, kteří mně pomáhali a kteří mě nelikvidovali…   

Nesmrtelná Broadway po pauze...

V minulém týdnu jsme vám přinesli virtuální ochutnávku první poloviny koncertu Nesmrtelná Broadway a dnes pokračujeme občerstveni po (víkendové) pauze druhou půlkou... A začínáme pěkně zprudka rockovým muzikálem Tommy či celým jménem The Who's Tommy, který v roce 1969 složil Pete Townshend. Podívejte se na hit Pinball Wizard ve filmovém zpracování muzikálu s Eltonem Johnem v hlavní roli: 

A pak přijde na řadu zjemnění v podobě jímavé písně Don’t Cry For Me Argentina z muzikálu Evita autorského dua Andrew Lloyd Webber a Tim Rice. Muzikál o argentinské politické vůdkyni Evě Perónové, druhé ženě prezidenta Juana Peróna, a jejím životě je již klasickou záležitostí a netřeba jej představovat. Připomeňte si tuto píseň v podání Madonny, na festivalu zazní v interpretaci Christiane Nollové: 

 

Následně se opět vrátíme k rocku a rockovému muzikálu Rock of Ages, který byl napsán na základě knihy Chrise D'Arienza. Muzikál je postaven na rockových hitech 80. let a objevují se v něm písně takových rockerů, jako Styx, Journey, Bon Jovi, Pat Benatar, Twisted Sister, Steve Perry, Poison and Asia a další. V Nesmrtelné Boradway tento muzikál zastoupí finálová píseň Don’t Stop Believing: 

Ve správné muzikálové show nemůže chybět ani novodobá klasika v podobě abbovského muzikálu Mamma Mia. Těšít se můžete na medley a jedno přímo z filmu vám přinášíme už nyní:

Po oddechu v rytmu ABBA se dostaneme k remaku slavného filmu The Fearless Vampire Killers od Romana Polanského, který vytvořil Jim Steinman a nese název Dance of the Vampires.  Z tohoto díla si poslechneme slavnou píseň Total Eclipse v podání Anne a Roba.

Poté se opět vrátíme do dílny Andrewa Lloyda Webbera a v orchestrální ukázce navšítívíme muzikál Cats. Rockové ladění druhé poloviny koncertu udržíme díky další ukázce, v níž se opět vrátíme do muzikálu Rock of Ages a poslechneme si píseň Come Sail Away z dílny americké rockové kapely Styx. Poslechněte si jí nyní v originálním podání:

Následovat bude Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda od Roberta Louise Stevensona v muzikáloévm ztvárnění z dílny Steva Cudena a Franka Wildhorna. Tentokráte vám sugestivní píseň In His Eyes zazpívají Christiane a Anne:

Zapomenout nemůžeme na muzikál s velkým M, kterým je proslulý Phantom of the Opera Andrewa Lloyda Webbera, známý monumentální duet s varhanním doprovodem, který nese stejný název jako celý muzikál vám přednese Christiane s Robem. My se teď podívejme na legendární ztvárnění této populární písně Sarah Brightman a Antoniem Banderasem:

 

A na samotný závěr pro vás chystáme dvě písničky z dílny legendárních Queenů - We Will Rock You a We Are the Champions...

Tak takové muizikálové menu pro vás letos chystáme. Samozřejmě, že dojde i na přídavky, ale ty si necháme až jako představení pro Český Krumlov. Tak přijeďte do Českého Krumlova prožít noc plnou muzikálů a poznejte, že muzikálová Broadway je opravdu Nesmrtelná... Těší se na vás i TV Barrandov, patron tohoto koncertu.

Plácido Domingo kovbojem...

Dnes si představíme Plácida Dominga v roli Dicka Johnsna v Pucciniho vrcholné opeře Děvče ze Západu (La Fanciulla del West). Jde o kovbojský zlatokopecký příběh, který se premiéry dočkal v proslulé newyorské Metropolitní opeře v roce 1910. Hlavní roli tehdy ztvárnila legendární česká pěvkyně Ema Destinnová, jejím jevištním partnerem byl Enrico Caruso. Domingo je vášnivým zastánce oper Giacoma Pucciniho. Puccini i v tomto díle dokázal, že byl opravdu absolutně geniálním skladatelem, zvláště v melodické a divadelní rovině. Poslechněte si, jak o této opeře a zvláště jejích silných momentech, které přináší a které vám až vženou slzy do očí, poutavě hovoří Plácido Domingo: 

Tématika divokého západu byla od konce 19. století v Itálii velmi populární, a tak není divu, že i Giacoma Pucciniho zaujala Belascova hra Děvče ze zlatého západu, kterou navštívil během svého pobytu v New Yorku, kde shlédl premiéry svých oper Manon Lescaut a Madama Butterfly. Když poté Ricordi angažoval Zingariniho, aby tuto hru předělal na operní libreto, byl Puccini nadšen. Do kompozice se však pustil o devět měsíců později, neboť jeho energii odčerpala rodinná tragédie – sebevražda jeho služky a soudní proces vedený proti jeho ženě Elvíře.  Dílo Puccini nakonec dokončil v srpnu roku 1910. 

Jedná se o příběh barmanky Minnie, která vlastní saloon v osadě zlatokopů. Zamiluje se do nenapravitelného bandity Ramerreze  – Dicka Johnsona, kterému pomáhá mu na útěku před ozbrojenci s nasazením vlastního života. Puccini zde ve svém lyrickém stylu použil nové tonální a dramatické prvky. Organický celek opery, jež vytvořil, neumožňuje příliš vyčleňovat jednotlivé árie a ansámbly, nejznámějším sólovým číslem je snad jen Ramerrezova "Ch'ella me creda liberto e lontano".  Opera však oplývá celou řadou líbivých a zapamatovatelných melodií. 

Podívejte se na ukázky z inscenace z Metropolitní opery z roku 1992, kde se v roli Minnie představila Barbara Daniels, Jacka Rance ztvárnil Sherrill Milnes a Ramerreze Plácido Domingo. Nastudování řídil Leonard Slatkin. Domingo mimochodem v této roli debutoval již v roce 1974 v Turíně. 

Nové číslo Repetice

MHF Český Krumlov vydává již dva roky elektronický čtvrtletní zpravodaj Repetice, na jehož stránkách přináší aktuální informace, rozhovory, články k dramaturgii festivalu i zajímavosti z domovského Českého Krumlova a v neposlední řadě také soutěže. Stránky jarního čísla Repetice Vám mimo jiné nabídnou rozhovor s tenoristou Ramónem Vargasem, dále zavítáme do světa jazzu s Arturo Sandovalem a představíme si i svůdné flamenco a kytaristu Carlose Pinanu. Na tři otázky nám odpoví náš přední houslista Václav Hudeček a nezapomeneme ani na Český Krumlov, který i tentokrát zahraje na rožmberskou notu. Vzhledem k tomu, že festival v příštím roce završí dvě dekády své existence, zavzpomínáme i na uplynulá léta v pokračování našeho retrospektivního festivalového seriálu.

A zasoutěžit si s námi můžete o dárkové poukazy na nákup dvou vstupenek na koncert Plácida Dominga v hodnotě 500 Kč. Navíc již jen do konce května máte možnost koupit vstupenky na tento galakoncert s 10%ní slevou! Pokud si chcete aktuální číslo našeho zpravodaje přečíst, zaregistrujte se zdarma k jeho odběru na na našich webových stránkách. Archiv již vydaných čísel ke stažení naleznete zde.

Nesmrtelná Broadway už nyní...

V minulém týdnu jsme si představili hlavní protagonisty letošního muzikálového projektu, který nese název Nesmrtelná Broadway a proběhne na MHF Český Krumlov dne 23. července v Pivovarské zahradě. Dnes přichází na řadu představení programu a než abychom se sáhodlouze rozepisovali o jednotlivých autorech, pojďme si spíše jednotlivé písně představit v audiovizuálních ukázkách.

Jiskřivou muzikálovou noc zahájí sbor z muzikálu The Wiz Charlieho Smallse, který nese název Everybody Rejoice a ve kterém se představí celé trio sólistů – Christiane Noll, Anne Runolfsson i Rob Evan společně s Kühnovým smíšeným sborem a Moravskou filharmonií Olomouc řízenou Randallem Craigem Fleischerem. Poslechněte si tento song v podání skupiny Luther. Autorem této písně je Luther Vadross a v roce 1972 se tato píseň stala součástí muzikálu The Wiz, který byl oceněn i Tony Award.

Dále si vyslechnete píseň This Is the Moment z muzikálu Jekyll and Hyde, jehož autorem je Frank Wildhorn. Tato píseň se, jak jsme se již i minule zmínili, stala profilovou pro zpěváka Roba Evana, a tak se jejího podání v Českém Krumlově ani nikdo jiný zhostit nemůže. Poslechněte si sami, že Evanově zvučnému hlasu opravdu sedí...

Třetím číslem programu bude Ding Dong the Witch Is Dead z muzikálu Wizard of Oz Andrewa Lloyda Webbera, ve kterém své pěvecké umění rozvine Anne Runolfsson. Nyní si tuto píseň můžete vyslechnout v podání legendární Elly Fitzgeraldové...

Christiane Noll se sólově na scéně tentokráte představí v známé ukázce z muzikálu My Fair Lady v písni I Could Have Danced All Night, kterou si nemůžeme připomenout v žádném jiném podání než ve filmovém zpracování s Audrey Hepburnovou v hlavní roli...

 

Další sborovou záležitostí bude slavné Climb Every Mountain z pera Richarda Rodgerse, působivá ukázka z muzikálu Sound of Music. Poslechněte si tuto sugestivní píseň v klasickém podání Kiri Te Kanawa a London Symphony Orchestra and Chorus.

 

 

Orchestrální vožkou následně bude Guys and Dolls (Medley) od Franka Loessera, a pak se již dostaneme k legendánrnímu dílu světové muzikálové tvorby, k Bernsteinovu West Side Story,  z něhož pro tentokrát zazní balkónová scéna v podání Christiane Noll a Roba Evana. My ji nabízíme v ukázce z kultovního filmového zpracování tohoto muzikálu...

 

Další ukázkou bude slavné Le Jazz Hot z muzikálu Victor/Victoria v podání Anne Runolfsson, poslechnětě si tuto rytmickou píseň v podání Julie Andrews.

 

Další sborovou ukázkou bude Seasons of Love z muzikálu Rent Jonathana Larsona, který vznikl jako improvizace na Pucciniho operu La bohéme. Ukázku přinášíme z jeho filmového zpracování:

Předposlední ukázkou první poloviny koncertu bude ukázka z beatlesovského muzikálu Rain - píseň Hey Jude, které se ujme Rob Evan. Poslechněme si ji však nyní v originální verzi od Beatles..

Písní na odchodnou před pauzou bude You Can’t Stop the Beat z muzikálu Hairspray,  jehož hudbu složil Marc Shaiman. Podívejme se na tuto ukázku z originální inscenace z Broadwaye...

A nyní je již čas na pauzu a dáme si i jí v našem virtuálním video představení. Druhou půlku programu si představíme příště...