Dnes Vás pozveme na koncert Václava Hudečka, který dne 29. července představí na MHF Český Krumlov své mladé přátele, absolventy své luhačovické Akademie. Koncert se uskuteční v Zámecké jízdárně a Václav Hudeček se na Vás opravdu těší... připravili jsme pro Vás rozhovor s ním, který byl pořízen na tiskové konferenci festivalu...
Jak se těšíte na své vystoupení na MHF Český Krumlov?
Já jsem strašně rád, že mohu vystoupit na 20. ročníku festivalu, protože jsem jeho fanda od jeho samotného vzniku. Neudělat takovýto krásný festival v Českém Krumlově by byl zločin, město je nádherné a takovýto mladistvý festival, kde se prolínají žánry a má vždycky tu absolutně nejvyšší kvalitu, není to tedy za každou cenu mrzačení barokní hudby, ale jsou tam skuteční mistři, ať to bude letos Lúčnica, tedy lidová muzika, byli tam Čechomoři a mohl bych jmenovat dál skutečně špičkové kumštýře v různých podobách hudby, tak to se mně na tom festivalu líbí. Rádi na festival jezdíme s moji ženou, i když tam nehraju. Loni jsme byli na zahájení na José Curovi a bylo to nádherné.
Musím říci, že jsem na tomto festivalu poprvé a zatím naposledy v životě hrál před třemi lety Mendelssohnův houslový koncert bez dirigenta, bylo to s Pražským komorním orchestrem, který jak známo hraje bez dirigenta, ale přece jen velký romantický koncert… ale vyzkoušeli jsme si to a byl to úžasný zážitek, protože tento orchestr mě doprovodil naprosto perfektně. Vážím si toho, že jsem byl před těmi třemi lety tváří festivalu, po celé republice byly billboardy s mým houslovým gestem, zrovna když jsem dohrál a vážím si toho zvlášť, teď když vidím, že na Plácida Dominga se dostalo až teprve nyní… (smích).
Rád bych na tomto místě vzpomenul jednu věc, která si myslí, že by tady měla zaznít, protože souvisí právě s mým letošním koncertem. Když jsem začínal v roce 1967, tak to byl takový malý zázrak, bylo mi 15 let a hned jsem koncertoval s Royal Philharmonic Orchestra, pak jsem dostal různé nabídky na nahrávky, ale nakonec byly zadupány do země. Bydleli jsme v té době na patře s Jiřím Maláskem, popovým pianistou, který k nám jednoho dne v roce 1969 přivedl otce prezidenta festivalu Jaromíra Boháče, pana Josefa Boháče, který v té době byl ředitelem Pantonu a ten den jsme se dohodli na mé první desce v Pantonu. Supraphon mě v té době odkopl, takže za mojí první deskou v době, kdy mi bylo 16 let, vděčím tátovi Jaromíra a rád bych mu při této příležitosti poděkoval za jeho tátu, který už bohužel není mezi námi. Tato spolupráce pak trvala až do roku 1989.
Co chystáte pro své vystoupení v Českém Krumlově?
Jsem rád, že k výročí jeho festivalu mohu na sůj koncert pozvat dva zatím nejúspěšnější absolventy mojí luhačovické akademie, a to Josefa Špačka, který vystudoval ve Philadephii na Curtisově Institutu a nyní ještě studuje na Julliard School v New Yorku. Když byl nedávno vypsán konkurz na koncertního mistra České filharmonie, tak přijel a samozřejmě neměl konkurenci a myslím, že od příští sezóny nastupuje. Tak to je jeden z mých hostů, který mi udělal ohromnou radost, je nejen senzačním houslistou opravdu světové kvality už dneska ve svých myslím 22, 23 letech, ale navíc je to úžasně skromný a noblesní kluk. Druhým hostem je Honzík Mráček, já mu pořád říkám Honzík, protože ho znám od narození a Honza se v loni stal nejmladším laureátem mezinárodní soutěže Pražského jara v jeho historii. Dostal druhou cenu v konkurenci do 35 let, kdy jemu bylo 18, z 50 přihlášených. Bohužel málo se ví, o těchto skvělých muzikantech, kteří už dnes nám dělají jméno po světě. Například Josef Špaček kromě toho že se stal koncertním mistrem České filharmonie, tak vyhrál mezinárodní soutěž jako jediný Čech v historii na Novém Zélandu, získal třetí cenu na mezinárodní soutěži v Kodani. Jsem samozřejmě rád, že uvítáme i rakouskou mladou houslistku, bude to zajímavá konfrontace dvou českých houslistů, jeden má čistě české školy, druhý má americké školy, já mám ruskou školu a Isabella Kropfitsch školu rakouskou.
Vymyslel jsem takový program, aby byla i trošku legrace, protože zahrajeme koncert, dvojkoncert, trojkoncert a na závěr čtyřkoncert a moji maldí kolegové se ke mně tedy budou postupně přidávat. Zahrajeme skladby Johanna Sebasatiana Bacha a Antonia Vivaldiho. Trojkoncert je transkripce koncertu pro tři cembala, ale ono v barokní hudbě vlastně ani nevíte, jestli ten Vivaldiho koncert pro čtvery housle napsal Vivaldi pro čtvery housle, nebo ho napsal Johann Sebastian Bach jako koncert pro čtyři cembala, protože koncert existuje v obou verzích a nikdo neví, kdo byl první…
A otázka na závěr, máte ještě nějaké nesplněné umělecké přání?
Já se v tomto spíše řídím jedním arabským příslovím: „Raduj se z toho, co máš a netrap se kvůli tomu, co mít nemůžeš.“ Já si myslím, že kdybych měl nějaká nesplnitelná přání, spíš by to bylo rouhání, protože pán Bůh už mi toho nadělil za můj poměrně už dlouhý život, protože mi bude příští rok šedesát, až dost. Děkuji pánu Bohu, děkuji takovým fajn lidem jako jsou organizátoři tohoto krásného festivalu a jim podobným lidem, které jsem za svůj umělecký život potkal a doufám, že ještě dlouho budu potkávat, kteří mně pomáhali a kteří mě nelikvidovali…
Žádné komentáře:
Okomentovat