Skladatele Luboše Sluky jsem se zeptali: Jak se Vám líbila Vaše skladba v podání Heroldova kvarteta?
Skladba v podání tohoto kvarteta se mi moc líbila, soubor ji hrál už na premiéře a od té doby ji hrají stále. Také ji natočili a mám radost z toho, že dílo v jejich podání pořád zraje a je čím dál lepší.
Jak byste tuto skladbu charakterizoval?
O hudbě je těžké mluvit, protože každý si při poslechu hudby představuje něco jiného a já nerad vkládám do skladby nějaký program. Lidé ho v něm pak hledají a nenajdou ho. Muziku píšu tak, jak ji cítím. Tento 4. kvartet je součástí čtveřice kvartetů – vlastně tedy kvartet kvartetů – a je poslední v tomto cyklu. První je o lásce, druhý o přátelství, třetí o putování a tento, závěrečný, je o loučení. Skladba je udělaná z jednoho hlavního motivu, původně to byla malá klavírní skladbička, která se jmenovala Loučení. A teď, když jsem vlastně na konci života, vytvořil jsem o loučení větší skladbu a bohatě jsem v ní toto téma rozvedl. Skladba je to jednovětá, protože já mám jednovětost rád. Lépe řečeno, nemám rád mnohovětost, mám rád konciznost, sevřenost. Také moje sonáty pro klavír či pro cello jsou většinou dvouvěté či jednověté, i můj první kvartet byl jednovětý. Znám dobře hudební historii a vím, co kdo napsal, nerad bych objevoval nové Ameriky, a neohlížím se přitom na to, co tomu kdo říká. Píšu tak, jak to cítím a buď to vyjde, nebo ne.
Skládáte i v současné době?
Skládám. Jsem dost těžce nemocen, nedávno mě ranila mrtvice, ale komponuju celkem pilně, napsal jsem řadu větších skladeb, například to byla latinská mše Missa Neratovensis, která měla premiéru loni v Praze u Svatého Víta, teď dokončuji druhou mši, kterou věnuji svému rodnému městu Opočnu, jehož jsem čestným občanem. Pořád něco píšu, letos na Pražském jaru jsem měl skladbu v klavírní soutěži, o kterou mě festival loni požádal, byla to Toccata pro klavír, velice obtížná, kterou museli povinně hrát všichni účastníci soutěže, 56 pianistů z celého světa. Slyšel jsem část z nich a byla to pro mě úžasná zkušenost, provedení každého z nich bylo úplně jiné, nebyla tu žádná interpretační tradice. Teď jsem dostal z Pražského jara dopis, že se skladba líbila, tak z toho mám samozřejmě radost.
Jaký máte názor na současnou tvorbu?
Víte, ono se nic nového nedá vymyslet, všechny harmonie, všechno už tady totiž bylo, u Stravinského, u Schönberga. Záleží jen na harmonických vztazích. Je strašně těžké napsat skladbu tak, aby to bylo srozumitelné a aby to nebylo „fousaté“. Nedá se to naučit, ani vymyslet, buď se dílo povede, nebo ne. Někteří skladatelé si říkají – ještě nemám nonet, tak si napíšu nonet... Ne, nemůžu si napsat, co si řeknu, nikdy nevím, jak to dopadne. Je to riskantní povolání, a navíc málokdo to ocení. Je pravda, že stále je určité procento lidí, kteří mají rádi vážnou hudbu, a to procento se s časem nemění, neklesá, ale také nestoupá. Muzika si to ale způsobuje i sama, zejména soudobá, protože je často nestravitelná. Já mám rád experimenty, ale ty patří do skladatelovy kuchyně a ne na veřejnost. Je mnoho lidí, kteří mají rádi klasickou hudbu, Mozarta či Bacha, a třeba Janáček nebo Stravinský už jsou pro ně příliš moderní, takže soudobou hudbou jsou pak přímo šokováni. Mně samotnému se to stalo už tolikrát – pozval jsem přátele na premiéru své skladby a oni řekli, už nás sem víckrát nevoď, nám se to nelíbí. Když člověk něco předstírá, na něco si hraje, chce dokázat, jak to umí, tak je to falešné. Musí to jít od srdce, stejně jako u Dvořáka, Suka, Foerstera, nebo u Mahlera, který dnes zažívá boom, zatímco před šedesáti lety byl zcela opomíjen – to všechno je obrovská hudba, niterná a hluboká.
Rozhovor s violistkou Větou Binarovou:
Jak se Vám hrálo?
Hrálo se nám krásně, byla nádherná atmosféra, vnímavé publikum. Tady v Maškarním sále se vždycky hraje příjemně, je tu výborná akustika. Mozart a Dvořák, které jsem si tu dnes zahrála, to jsou všechno nádherné skladby.
Jaký máte vztah k Českému Krumlovu a k tomuto festivalu?
Do Českého Krumlova jezdívám jen koncertovat a letos poprvé tu zůstávám s rodinou na pět dnů, uděláme si tu dovolenou. Na festivalu jsem hrála už víckrát s různými komorními ansámbly, mám tento festival ráda a myslím si, že patří mezi naše nejlepší a nejprestižnější, s velice zajímavým programem.
Co plánujete v nejbližší době?
Teď si dám chvíli pauzu, protože ještě minulý týden jsem učila na Prague Summer Academy, což jsou interpretační kurzy pro Japonce. Dnešním koncertem jsem skončila prázdninovou pracovní náplň, budu mít pár dnů volna a od září opět začínám učit ve škole. Chystám se také na podzimní koncert do Bratislavy, kde s panem Eduardem Spáčilem chystáme skladbu soudobého rakouského skladatele. Navíc jsem na mateřské dovolené, mám desetiměsíčního syna, takže ač hodně pracuji, věnuji se také intenzivně rodině a malému.
Co se při výuce snažíte vštěpovat svým studentům?
Vedu je hlavně k tomu, aby měli hudbu rádi a aby hráli s radostí a od srdce, to je podle mě nejdůležitější. Snažím se studenty inspirovat, předehrávám jim, motivuji je na koncerty. A samozřejmě je musím neustále chválit a chválit a chválit, to je největší motivace a motor a funguje to.
Petr Zdvihal, primárius Heroldova kvarteta:
Jak se Vám dnes hrálo?
Dnes to bylo náročné hlavně logisticky, protože dostat se do Krumlova ze všech koutů republiky trvá minimálně tři čtyři hodiny. Ale co se týče vystoupení, v Českém Krumlově hrajeme rádi, nejsme tu poprvé, já například jsem tu letos už potřetí – hrál jsem tu jako koncertní mistr Symfonického orchestru Českého rozhlasu a budu hrát se SOČRem ještě na závěrečném koncertě festivalu. Hrálo se nám dnes výborně, bavilo nás to a posluchači taky vypadali spokojení. A hráli jsme pěknou muziku. Někdy hrajeme skladby, které publikum úplně snadno nepřijímá, ale Mozart a Dvořák je bez debaty a Luboš Sluka píše úžasnou muziku, přístupnou pro lidi. Mám z koncertu dobrý pocit.
Potěšilo Vás, že se na koncert přišel Luboš Sluka osobně podívat?
Určitě potěšilo, ale my jsme věděli, že přijde, přátelíme se s ním. Nedávno jsem také hrál v Deštném v Orlických horách, kde pan Sluka přebíral čestné občanství.
Jak hodnotíte tento festival?
Myslím si, že po Pražském jaru je to nejvýznamnější hudební festival u nás, vystupují tu úžasné hvězdy a pro nás je čest, že jsme si tu mohli zahrát.
Co plánujete v nejbližší době?
Hned na zítřejším koncertu v Maškarním sále hrají dva z našich členů, cellista a violista, v rámci Talichova komorního orchestru s panem Ženatým. A jako kvarteto chystáme tři nové skladby, zkoušíme Dvořákův Sextet a Tercetto a na Štiříně budeme hrát Sukův Kvartet B dur. Musím říci bohužel – Josef Suk se na to moc těšil, ještě jsme s ním nedávno mluvili v Křečovicích a teď už to bohužel zahrajeme jen Marušce, jeho manželce. Chceme to zahrát co nejlépe, takže se tomu teď budeme hodně věnovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat