Jaký máte dojem z koncertu a jaká byla spolupráce s Talichovým komorním orchestrem?
Moc si vážím zejména spontánní reakce publika. Po delší době jsem opět hrál bez dirigenta s ansámblem plným výborných mladých lidí, kteří opravdu chtěli pracovat a byli navíc přátelští, takže tento týden jsme strávili velmi pilně a vyplatilo se to.
Jaký máte vztah k repertoáru, který jste dnes hráli?
Bach je pro nás něco jako chléb se solí. Není tam nikdy konečný tvar, koncert se neustále proměňuje. Já jsem se v poslední době vrátil k trochu robustnímu pojetí, s tímto orchestrem to ostatně ani jinak nejde. Co se týče Mendelssohna, bez těchto šprýmů a bez této energie ztrácí skladba smysl, takže jsem rád, že se mi podařilo strhnout jak orchestr, tak – mám pocit – i část publika.
Co byste řekl o Českém Krumlovu a o svém vztahu k Mezinárodnímu hudebnímu festivalu?
Jezdím sem pravidelně, řekněme každý druhý rok, je to pro mě vždy buď začátek, nebo konec sezóny. Toto místo mám spojeno s létem, s krásným počasím, které trhají prudké letní bouřky, takže je tu hic a zároveň vlhko a nedýchatelno a potom se zase všechno rozjasní... To jsou takové mimohudební zážitky provázející hudbu, kterou tady už mnoho let provozuji. Pyšním se tím, že jsem s MHF, který letos slaví 20. výročí, v Českém Krumlově začínal a že stále udržujeme přátelské vztahy a stejnou řeč a plánujeme program i na některý z příštích ročníků.
Co chystáte v nejbližší době?
Mám teď před sebou Paganiniho 2. koncert, ještě v Čechách, natáčím také v rádiu skladbu Joaquína Rodriga, mimochodem velmi zajímavou – jsou to písně pro housle s klavírem, a dále se budu vracet ke koncertům Chačaturjana a Čajkovského, které hraji v září a říjnu na měsíčním turné ve Spojených státech.
Co je pro Vás podstatné v interpretaci skladeb?
Být sám sebou a dotýkat se toho nejvyššího, čeho mám možnost se dotýkat – té největší hudby. V dnešním světě, kdy se hodnoty relativizují, máme my muzikanti, kteří zůstáváme nohama na zemi, možnost být také občas hlavou v oblacích.
Žádné komentáře:
Okomentovat