Jste duchovním otcem MHF Český Krumlov, co Vás před 20 lety přivedlo na myšlenku vybudovat takovýto festival a je dnes MHF Český Krumlov tím, o čem jste tehdy snil?
Myslím si, že nejlepší věci v životě vznikají většinou náhodou a začátek krumlovského festivalu je svým způsobem také určitá náhoda, protože Jaroslav Krček mě v roce 1991 vzal do Českého Krumlova, abychom jako agentura ekonomicky a produkčně pomohli tehdejšímu festivalu komorní hudby. My jsme získali peníze a produkčně ho zajistili. Tenkrát to byl pětidenní festival, a tak jsme se sblížili s městem. Ve svých úvahách co dál jsem došel k závěru, že festival komorní hudby je pro město malý, a že bychom měli vybudovat festival nový, žánrově bohatší, který bude více otevřený a bude mít v názvu mezinárodní hudební festival. Tehdy po revoluci to bylo i vcelku logické. O rok později v roce 1992 už proběhl první ročník, který také měl tehdy jen pět dní a začínal s rozpočtem 650 tisíc korun. Partneři to ale po prvním roce vyhodnotili velmi dobře a stejně tak i média. Řekli jsme si, ano, ta cesta je správná, a tak začal festival v Českém Krumlově.
Když jsem se tehdy na Český Krumlov díval jako na lokalitu, tak se mi zdálo, že je zde hodně prostředí, kde by se koncerty z koncertních sálů a interiérů daly realizovat v exteriérech, navíc si myslím, že k letnímu festivalu takovéto koncerty patří. Český Krumlov je historický skvost a vždy lze na pozadí najít nějakou hezkou dominantu nebo architekturu. V Praze bylo zavedené Pražské jaro, a když chcete budovat něco nového, tak proč v Praze vytvářet svým způsobem nějakou umělou konkurenci něčemu, co prostě funguje a má jméno. Podíval jsem se na jih od České republiky, do Rakouska, a řekl si, vždyť nakonec největší festival není ve Vídni, nejslavnější a největší festival je v Salcburku. Salcburk je samozřejmě větší město, ale viděl jsem tam určité podobnosti s Českým Krumlovem. Zkusme tedy v jiném městě než v Praze vybudovat velký festival. Dnes má Salcburk 90 let a asi i o něm při jeho dvacátém ročníku někdo nějak přemýšlel. Když se my z pozice 20. ročníku ohlédneme, tak jestli nám to takto půjde dál, tak nevím, kde budeme za těch 70 let. Bohužel se toho již nedožiji, ale docela by mě to zajímalo.
Myslím si, že kromě šťastného výběru místa, jsme svým způsobem v řadě milníků, kterými jsme prošli, měli vždycky relativně štěstí, ať to byly povodně v roce 2002 nebo totální nedostatek finančních prostředků v roce 1996… A nyní jsme tam, kde jsme nejenom díky prostředí, ale především je to o týmu lidí. Za ta léta vždy ve firmě byli lidé, kterým šlo o to, aby festival šel dopředu, aby pro něj udělali to, co je nejlepší pro jeho rozvoj. Bez lidí to nejde a nikdy to není věc jednoho muže. Jsem v čele festivalu 20 let a vím tedy, jak se náš tým za tu dobu pozměnil a rozšířil. Vždycky jsme měli zatím štěstí, že jeho obnova byla postupná a noví lidé přinesli hodně nových impulsů. Pořádat festival není jen o umělcích a koncertních místech, ale i o produkčním zabezpečení, o mediálním dosahu, o PR, reklamě, o službách, o městě. V tom si myslím, že jsme měli štěstí, kterému jsme šli naproti prací a s přesvědčením, že naše práce má smysl.
V roce 2011 oslaví festival úctyhodných 20 let existence. Jak toto výročí vnímáte a v jakém duchu se ponesou jeho oslavy, především z hlediska dramaturgické koncepce?
Vnímám letošní ročník jako završení snahy mnoha lidí vytvořit v Českém Krumlově velký festival. Určitě i jako poděkování všem lidem ve firmě, spolupracujícím firmám a finančním partnerům za jejich pochopení a věrnost. Oslava bude jak se na festival patří především hudební. První velkou hvězdou bude na zahajovacím koncertu světově proslulý mexický tenorista Ramon Vargas, kterého doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu řízený vynikajícím slovenským dirigentem O. Lenárdem. Hned druhý den pozveme návštěvníky festivalu do sálu Zámecké jízdárny na další velké interpretační jméno — violoncellistu Mischu Maiského, kterého na pódiu doplní korejská houslistka Sanghee Cheong a i jeho dcera klavíristka Lily Maisky. Taktovky se tentokrát u Symfonického orchestru Českého rozhlasu ujme Daniel Raiskin. Z tohoto koncertu bude pořízen i televizní záznam. Postupně se na festivalu představí i zástupci české houslové školy: Václav Hudeček, který si přizve na jeviště mladé české talenty, a Ivan Ženatý. Ze zahraničních interpretů pak Tanja Becker Bender. Dobovou hudební interpretaci bude na koncertě v Maškarním sále zastupovat soubor Collegium Marianum. Českou kytarovou školu přestaví na svém recitálu Pavel Steidl.
Uprostřed festivalu budeme mít tu čest přivítat další dvě velká světová jména. V nové inscenaci R. Leoncavalla Komedianti, kterou připravujeme ve spolupráci s Jihočeským divadlem, se v titulní roli Cania představí argentinský tenorista José Cura a druhý den v Pivovarské zahradě vystoupí fenomenální trumpetista Arturo Sandoval, kterého doprovodí CBC Big band. Za zmínku určitě stojí další pokračování večera z Broadway se sólisty Christian Noll, Ane Runolfsson a Robem Evansem. Po letech vracíme na program festivalu do Pivovarské zahrady flamengo a pozvali jsme vynikající španělský soubor v čele s kytaristou Carlosem Pinanou. Národní večer bude tentokrát spojen s národem, ze kterým jsme ještě nedávno byli ve společném státě. Slovenskou kulturu bude na večeru zastupovat Miroslav Žbirka a folklórní soubor Lúčnice. Určitě vyvrcholením festivalu bude závěrečný koncert festivalu. V novém koncertním prostředí pod poštou přivítáme „krále opery“ Placida Dominga. Tento světově proslulý pěvec kromě toho, že uzavře 20. ročník festivalu, tak přijal roli i „tváře“ letošního ročníku. Bude nás provázet celou přípravou festivalu, při jeho konání a sám jej pak ukončí. Na jevišti se též představí sopranistka Ana María Martínez a taktovky se ujme Eugene Kohn. Tento výjimečný galakoncert doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Jestliže nám bude nakloněno i počasí, tak věřím, že letošní 20.ročník bude natolik mimořádný, že nám všem ještě dlouho utkví v paměti jako rok, kdy hudba ve spojení s prostředím a lidmi dosáhla svého vrcholu.
Jaká je Vaše vize festivalu do dalších let?
Český Krumlov jako město je samozřejmě svým způsobem limitní. Například infrastruktura nebo jeho dopravní dostupnost. Má i určité handicapy, které neovlivníme, ale věříme, že se vše časem zlepší. Možná i díky festivalu přijde další zájem investorů postavit další hotely, vzniknou nové a lepší služby. Půjde-li vše v návazných krocích, tak si dovedu představit, že jednou budeme hodně velký festival, a že určitě i rozpočtově na tom budeme tak, abychom stabilně mohli zvát řadu vynikajících umělců z různých žánrů. Myslím si, že za minimálně sedm posledních let jsme dokázali na festival přivézt velká světová jména. Dnes už svět ví, že je v Českém Krumlově festival a reaguje zatím pozitivně. Není problém se s umělci domluvit, že chtějí a přijedou do Českého Krumlova na hudební festival vystoupit. Teď už je to problém v rovině ekonomické, jestli na to má festival peníze hvězdy zaplatit a jestli potom ty projekty, které jsou rozměrnější, bude schopen dále uskutečňovat. My sami o sobě můžeme festival dále rozvíjet, ale bez spolupráce s partnery, městem, krajem, státem, s tím sami nic moc dalšího neuděláme. Jsou zde místa, kde můžeme dělat i populárnější koncerty pro 10-30 tisíc lidí, ale neumožňuje nám to zatím dopravní obslužnost místa, ne Českého Krumlova, ale konkrétního místa, kde bychom takový koncert chtěli realizovat. O tom chceme v dalších letech diskutovat. Je to také o vůli vedení města si říci, ano, my to chceme. Vize do budoucna zůstává v tuto chvíli stejná. Vícežánrovost festivalu prospívá, a to je dobře. V dalších letech bych se rád vrátil k velkým projektům, které měly i scénicko-výtvarnou hodnotu a byly nějakým způsobem zpracovány, na což třeba dneska nemáme peníze, abychom tedy ještě do této výpravnosti investovali tolik prostředků, kolik by potřebovaly.
Exteriérové prostory pro koncerty určitě zůstanou dominantou dramaturgie. Přes optimismus, který mám vůči dalšímu rozvoji festivalu si ale bohužel nemyslím, že bychom v blízké budoucnosti měli v Českém Krumlově koncertní sál pro 2000 lidí. Co se týče dramaturgických novinek, tak v některých letech jsme přinesli i populární hudbu, Karla Gotta, Elán, měli jsme projektové věci, jako Čechomor s Českou filharmonií, hodně mimožánrových koncertů, jazzových koncertů. Toužili jsme po operním představení, protože i tato vrcholná hudební forma na velký festival patří. Dnes jsme jeden z mála českých festivalů, který ve spolupráci s Jihočeským divadlem připravuje vlastní inscenace, což je v Čechách velmi neobvyklé a prakticky to žádný pořadatel nedělá. Komorní hudba na festival patří, duchovní hudba též a v rámci Krumlova je vhodné věnovat se i dobové interpretaci. Určitě připravit operu i pro barokní divadlo, už jsme v něm operu realizovali a chtěli bychom tam opět připravit další velkou produkci. Bude se spíše jednat o to za jakých podmínek, s kým a jaké dílo nastudujeme. Možná někoho zklamu, ale třeba hip hop na festivalu nikdy nebude… sice se říká „nikdy neříkej nikdy“, ale tam, kam já se dokážu do budoucnosti podívat, tak si myslím, že by vše mělo zůstat dramaturgicky tak, jak je to v současné době.
