úterý 1. března 2011

Připomeňme si český debut Ramóna Vargase

Ramón Vargas se poprvé a zatím naposledy v České republice představil před šesti lety. Koncert se uskutečnil 29. března 2005 ve Smetanově síni v Praze a tenorista Vargas zaznamenal skvělý úspěch. Ostatně připomeňme si, co tehdy psala kritika a hlavně se na závěr zaposlouchejte i do několika ukázek.

Tenorista Vargas měl úspěšný recitál završený řadou přídavků
Italské árie nabídl dnes pražskému publiku při svém prvním recitálu v Čechách mexický tenorista Ramón Vargas, hvězda nejslavnějších operních domů světa. V Obecním domě sólistu s velkým úspěchem doprovodila Pražská komorní filharmonie se záhřebským dirigentem Vjekoslavem Šutejem. Zcela vyprodaný sál odměnil pěvce bouřlivým potleskem a dlouhými ovacemi vstoje. Zněla Verdiho, Donizettiho a Pucciniho hudba a další známé melodie z romantického operního repertoáru. Desítku sólových čísel korunovala série populárních přídavků.
ČTK, 29.3.2005
Ramón Vargas, to je duše a grácie
Vargas, jenž soustavně hostuje na všech světových scénách od New Yorku až po Vídeň, je lyrickým tenorem s nádhernou barvou, oslnivě vedeným legatem, nekonečným dechem a pevnými výškami, jakož i schopností ztišovat hlas do jemných pianissim. Lidově řečeno, hlas mu jede jako po másle. Graciézností svého projevu nadchnul hned v úvodní árii. Nádherně elegantně, s technickou vytříbeností zazpíval árie z Verdiho oper. Večer završila divoká tarantela La Danza od Gioacchina Rossiniho, v přídavcích zazněla i slavná Granada. Chorvatský dirigent Vjekoslav Šutej, jenž je osvědčeným hostem mnoha světových scén, vytáhl z Pražské komorní filharmonie pozoruhodný výkon. Málokdy se předehry a intermezza, poslouchají se stejným zaujetím jako pěvecká čísla. Slyšet u nás hrát italskou hudbu lehce a přitom dramaticky, bez zatěžkanosti a řachavosti, to je svátek. Diváci Vargase vyprovázeli mohutnými ovacemi ve stoje.
MF Dnes, 31.3.2005 

Vargas si podmanil publikum
Ramón Vargas je v současnosti bezpochyby hvězda prvního řádu, a proto je rozhodně dobře, že se s ním publikum v Čechách mohlo seznámit v době, kdy je mexický pěvec na vrcholu kariéry. Program večera volil tenorista tak, aby se mohl předvést v různých rolích a polohách. Ke cti pěvci budiž řečeno, že se nesnažil zbytečně podbízet, a ani nemusel: publikum mu „zobalo z ruky“.
Lidové noviny, 31.03.2005

Bravo, Ramón!
Agentura Panart připravila pro pražské posluchače výjimečný zážitek: první koncert jednoho z nejslavnějších a nejvyhledávanějších tenoristů současnosti, Mexičana Ramóna Vargase. Ten si pro svůj pražský debut vybral repertoár, vesměs sestavený ze slavných árií Rossiniho, Händela, Mozarta, Donizettiho, Verdiho, Pucciniho a Franceska Cilei. Jeho nádherně barevný, skvostně technicky a intonačně vybroušený měkký tenor, si podmanil snad všechny posluchače ve Smetanově síni Obecního domu. Nadšené publikum mu vzdalo hold několikanásobnými ovacemi vestoje a doslova si vynutilo tři přídavky. Pražské vystoupení Ramóna Vargase se stalo opravdovým uměleckým zážitkem také díky výbornému výkonu Pražské komorní filharmonie, v jejímž čele tentokrát stanul temperamentní chorvatský dirigent Vjekoslav Šutej.
Deníky Bohemia, 31.03.2005


Vargasův lyrický tenor slavil úspěch

Po Argentinci José Curovi měla Praha v úterý večer možnost slyšet dalšího zástupce latinskoamerických tenorů - Mexičana Ramóna Vargase. Ve vyprodané Smetanově síni doprovodila Vargase na galakoncertě árií jako vždy výborně připravená Pražská komorní filharmonie řízená temperamentním Chorvatem Vjekoslavem Šutejem. Pražské publikum si sympatický Mexičan podmanil hned úvodní árií z Händlova Xerxa. Nejsilnější momenty čekaly obecenstvo ve Verdiho Macbethovi (árie Macduffa) a v u nás málo známé Ciléově Arlésance (árie Frederica). Je ale důkazem pěvcových kvalit, že vydržel „táhnout“ celý večer a při třech přídavcích vytleskaných již stojícím publikem. Galakoncert mexického zpěváka byl určitě prvotřídním zážitkem a díky natáčení České televize si ho později mohou vychutnat i ti, co v sále nebyli.

Právo, 31.03.2005


Vargasovo špičkové belcanto
Mexický tenorista Ramón Vargas nabídl při úterním recitálu špičkové setkání se světem belcanta. Desítka vesměs italských operních árií, korunována několika populárními přídavky, zněla s naprostou samozřejmostí a učinila Prahu na chvíli hudební metropolí. Pražská komorní filharmonie s Vjekoslavem Šutejem doprovodila tenoristu, vystupujicího překvapivě skromně a neokázale, s temperamentem a s velkým nábojem. Sólistovi pěkně vyšel Händel i Mozart, dokáže se naprosto přesvědčivě vzepnout v populární písni Granada i v árii Cavaradossiho z Pucciniho Tosky, ovšem jeho nejvlastnějším světem jsou lyričtější party - Verdi a Donizetti. Nemorinova árie z Nápoje lásky byla kouzelná.     
Hospodářské noviny, 31.03.2005
 
Bravo mexickému tenoristovi, Ramónu Vargasovi

Výjimečný zážitek: první koncert Ramóna Vargase. Pro svůj pražský debut 29. 3. ve Smetanově síni si vybral repertoár, sestavený vesměs ze slavných árií, které prostřídaly předehry a intermezza. Odlehčeně a s naprostou jistotou je provedla Pražská komorní filharmonie, v jejímž čele tentokrát stanul temperamentní a v gestech rozevlátý chorvatský dirigent, Vjekoslav Šutej. Úterní koncert se tak stal opravdovým uměleckým zážitkem. Vargasův nádherně barevný, skvostně technicky a intonačně vybroušený lyrický tenor s dokonalými výškami si podmanil snad všechny posluchače, kteří vystoupení tohoto umělce navštívili. Od prvních taktů jsme se stali svědky vskutku vytříbené umělecké kreace na té nejvyšší úrovni. Po závěrečné Rossiniho ohnivé tarantele La Danza již publikum úplně vřelo, a tak není divu, že Vargasovi vzdalo hold několikanásobnými ovacemi ve stoje. Díky tomu zazněly ještě tři přídavky. Krásný večer se sympatickým a na první pohled zdá se velice skromným a vůči hudbě více než pokorným umělcem, který vládne kouzlem bezprostřednosti a upřímnosti.
Hudební rozhledy, 5-2005










Audio ukázky z koncertu:
Ramón Vargas v ??? - soutěžní video pro newsletter:



Ramón Vargas jako Don Ottavio:



Ramón Vargas v opeře Luisa Millerová:



Ukázka z opery Maškarní ples:



A na závěr Werther:

Žádné komentáře:

Okomentovat